Libuše Durdová

„V české škole, když přišel pan učitel, řekli jsme 'dobrý den' a začali jsme se učit. Přišla polská škola, tak jsme se museli požehnat a pomodlit. Všichni jsme se pomodlili a začali jsme se učit. Ale pak přišli Němci. To jsme museli zvednout ruku, udělat 'Heil Hitler,' a začali jsme se učit. Dělali z nás voly. Pamatuji, že jako děti jsme to brali s humorem. Ale němčina pro nás byla těžká, zvlášť pro některé. Dávat ty věty dohromady.“

"Z protektorátu do Německa se nic nesmělo nosit. Jenomže byly Vánoce, tatínek tam pracoval, my jsme byli děti, a tam měli takové krásné figurky na stromeček. Tatínek a všichni už věděli, že na hranici byli někteří, kteří je tak moc neprohlíželi. A kdysi chlapi nosili spodky, které měly dole zavazování. A jednou tatínek přišel a měl v těch spodkách, chudák, ty figurky zabalené v sáčcích. Tak nám to přinesl. My s bratříčkem jsme byli tak šťastní, že máme takové krásné figurky!“