Vladimír Dubový

„'Ty vypadáš sympaticky, nechceš jet s námi do Turecka,' ptal se mě jeden butikář. Řekl jsem, že jo, že do Turecka bych se rád zajel podíval. Tak jsem s ním jel do Turecka. Pak řekl, že potřebuje více zboží, jestli bych nesehnal nějaké lidi, kteří by jeli s námi a převezli by tašku. Měl jsem plno známých mezi bývalými příslušníky vnitra a bachaři. Plnil jsem autobusy pro butikáře lidmi, kteří se zajeli zadarmo podívat do Turecka. Měli zaplacené i ubytování a jeden oběd. My jsme nakoupili hadry, nacpalo se to do tašek, a když jsme přijeli na české hranice, oni přešli s jednou taškou se zbožím jakoby legálně. Tímto vekslem se k nám dostávalo první zboží.“

„V náklaďácích jsme přijeli na letiště do Mošnova. Z jedné roty udělali demonstranty. Byli v montérkách, rozdali jim shnilá rajčata a vajíčka. My jsme byli v klasických zelených uniformách, k tomu jsme nafasovali metrové bílé pendreky, štíty a bílou helmu. Stáli jsme nastoupeni v kordonu a čekali, co se bude dít. Kluci po nás začali ta vajíčka nebo rajčata házet. Byli jsme tam my, příslušníci Lidových milicí i obvodní útvary Veřejné bezpečnosti. To nacvičování probíhalo třeba půl dne. Přišel třeba povel rozehnat nebo vytlačit, tak ten kordon začal pochodovat a vytlačovat demonstranty do naznačených bočních ulic. Jak nám říkali velitelé, připravovali jsme se zasáhnout proti vnitřnímu nepříteli.“