Jiří Devát

* 1969

  • “Náš primární cíl, kdy jsme se tehdy s tím vedením sešli, byl, aby oni uznali chybu, která se odehrála, aby oni uznali nepřiměřenost zákroku vůči studentům a že je to nesprávný postup, neodůvodněný postup vůči svobodně a mírově smýšlejícím studentům. A to byl ten náš největší požadavek, který jsme v danou chvíli měli. V tu danou chvíli jsme neříkali nic, kdo má odstoupit nebo cokoliv. Ale prostě jednoduchá lidská potřeba uznání chyby a znovunastavení nějaké důvěry. Ale ta reakce ze strany vedení fakulty – a tehdy děkanem byl nějaký pan profesor Klásek, současně tedy předseda Městského výboru Národní fronty, což možná taky ilustrativně něco o něm vypovídá – tak se postavili velice ostře vůči nám, vůči studentům. A ta jejich vyjádření byla velmi agresivní a útočná, plná výhrůžek, plná různého shazování, podceňování, opovrhování studenty. A během těch asi tří nebo čtyř hodin, kdy to jednání probíhalo, jsem minutu po minutě cítil, jak jsem vlastně nucen k tomu, aby se i mé názory radikalizovaly a abych se zapojil mnohem intenzivněji do té změny toho režimu.”

  • „Pro mě úplně tím nejsilnějším momentem návštěvy Tomáše Bati a jeho ženy Sonji v tom Zlíně bylo potom vystoupení na radnici, vystoupení z balkonu zlínské radnice. Bylo to stejné náměstí, na kterém se odehrávaly všechny dosavadní demonstrace, akorát se vlastně otočila scéna. Zatímco naše pódium, ze kterého jsme hovořili během stávkových dní směrem k občanům, bylo na druhé straně náměstí a stavělo se do opozice proti radnici, tak najednou se vlastně scéna otočila a členové Občanského fóra spolu s Tomášem Baťou a s jeho ženou Sonjou stáli na balkoně té radnice. A stejní lidi, kteří do té doby k radnici byli otočení zády, se k ní najednou otočili čelem. Takže to jenom jako scéna. Náměstí bylo stejně plné jako během generální stávky, lidé opravdu bezmezně nadšení tím, že vidí pokračovatele rodu Baťů. Pan Baťa promluvil typicky v baťovském duchu: ‚Čeká nás spousta práce, ale my se na ni těšíme. Zdravíme vás a chceme se vrátit sem zpátky, do země, ve které jsme vyrostli.’ Ale mnohem víc než to, co pan Baťa říkal, byla pro mě důležitá atmosféra davu, té veřejnosti, která byla pod námi na náměstí. Protože to byl podle mě okamžik, kdy se Zlín svým způsobem emancipoval nebo jako by zbavil jha uplynulých čtyřiceti let, kdy byl ponižován, byl nazýván Gottwaldovem, byla mu vyčítána jeho předchozí úspěšnost. Zdálo se mi, jako by občané Zlína a okolí najednou z té kroniky zlínské vytrhli všechny ty stránky mezi roky 1948 a 1989 a navázali tam, kde Baťovi skončili. Jako kdyby prostě těch čtyřicet let neexistovalo.”

  • “Já si spíš vzpomínám na to, jak jsme to té ideologii narušovali na tom gymplu. To byly drobnosti, které jsme si ani neuvědomovali – že zlobíme –, ale prostě jsme to ztěžovali tomu režimu, aby to do nás masíroval. Měli jsme třeba kulturní besídku gymnázia a nás napadlo – já jako divadelník jsem se hrdě ujal režie –, že jsme zinscenovali Červenou Karkulku, ale v angličtině a ještě takovým zvláštním způsobem, že vlk se po lese přesouval na kolečkových bruslích, Karkulka byla siamská dvojčata, babička měla asi dva a půl metru díky tomu, že to byli dva kluci na sobě. Takže to byla taková provokace a oni si s tím pořádně nevěděli rady, ti pedagogové, kteří měli na starosti občanskou nauku, a předsedkyně základní organizace KSČ, paní profesorka Novotná, tak ti nevěděli, jak to mají chápat. Proč Karkulka, která je červená, je siamské dvojče, jaký je v tom skrytý význam a tak dále.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 16.11.2020

    (audio)
    délka: 02:04:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 25.01.2021

    (audio)
    délka: 01:27:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Baťovskou duši Zlína komunisté nezlomili

Jiří Devát v roce 2021
Jiří Devát v roce 2021
zdroj: Během natáčení

Jiří Devát se narodil 2. listopadu roku 1969 v Ústí nad Labem, vyrůstal ale ve Zlíně, tehdy Gottwaldově. Věnoval se divadlu a filmu. Natáčení hudebního videoklipu u tribuny prvomájového průvodu mu ještě jako gymnazistovi vyneslo první výslech na StB. Další přišly v roce 1988 kvůli organizování festivalu studentských filmů – v té době již studoval zlínskou Fakultu technologickou Vysokého učení technického (VUT). Byl jedním ze studentských vůdců sametové revoluce. Jako člen stávkového výboru technologické fakulty se účastnil vyjednávání s fakultním vedením a studenty reprezentoval také v Občanském fóru (OF). Stal se jedním ze dvou tiskových mluvčích zlínského OF, promlouval na demonstracích. Byl členem delegace OF, která 16. prosince 1989 ve Zlíně přivítala Tomáše Baťu mladšího, syna zakladatele zlínské obuvnické firmy. V březnu 1990 odjel na cestu po Evropě a k politické práci se již nevrátil. Absolvoval studijní stáž v Japonsku, dokončil VUT, později studoval ještě v Melbourne. Po návratu z Austrálie se během tří let vypracoval do pozice generálního ředitele Microsoftu pro Česko a Slovensko a v jedenatřiceti letech se tak vyšvihl mezi špičku ekonomického managementu.