Tomáš Ctibor

* 1963  

  • „Proti nám seděli tři tehdejší ministři komunistické vlády. Byli jsme někde zavřený na rektorátě Karlovy univerzity a oni teda, já si myslím, že pro ně některé to musel bejt zásadní šok, protože to byli opravdu echt reprezentanti – ministr zahraničních věcí, ministr bez portfeje Čalfa a ministr Juliš, on byl dokonce místopředseda vlády pro vědu a vzdělání nebo jak se to tenkrát jmenovalo. A teď tam tak jako seděli a co jako chcete. A teď minimálně to, že tam přišel Mejstřík a já, tak my jsme pro ně byli symbolem přesně toho, co oni v tom systému fakt nechtěli. Já měl dlouhý vlasy, vypadali jsme divně. Prostě s takovejma lidma oni se fakt nesetkávali a nechtěli se s nima ani potkávat. A teď najednou tam seděli s náma u stolu a jako by řešili s náma budoucnost této země, což bylo vlastně úplně absurdní. A já si dodneška pamatuju, že jako tam byl přesně ten moment, kdy jsem říkal: ,Tak jako tady končí prostor na jakoukoliv taktiku a teď, anebo nikdy. A to jednání trvalo přes čtyři hodiny.“

  • „My jsme shodou okolností s Martinem byli toho 1. ledna na Hradě v tý Husákovo kanceláři, kde teda Václav Havel se koukal na televizi na ten svůj vlastní projev. Do toho tam byli, já myslím, že tam byl Joska Skalník, John Bok, myslím, že tam byli manželé Kohoutovi, prostě nějaká taková skvadra lidí. Ta kancelář byla úplně v původním stavu, jako byla za Husáka, a do toho chodil číšník, kterej nám nabízel vždycky, jestli nechceme ananasovej džus, a já jsem nikdy předtím nepil ananasovej džus. A ten den jsme tam vypili každej možná patnáct těch ananasových džusů s Martinem, protože to byl fakt výbornej nápoj, a on tam vždycky tak jako nakouk, že on se tam spíš podle mě chodil dívat, že mu to připadalo úplně absurdní. A vždycky se zeptal: ,Nechcete někdo ještě ananasovej džus?‘ A já jsem vždycky říkal: ,Tak my si ještě dáme.‘ To byl fakt pro mě ten symbol toho, že ten komunista je fakt pryč a že teď už to bude celý fajn.“

  • „Ty věci byly zhruba ve dvojím režimu. Jednak se děly takový věci, který, jak jsem říkal, vás třeba mohli ‚perluskovat‘ na ulici. Nám se třeba stalo, že jsme se s kamarádem ulili dva dny, když jsme byli na vejšce, ze školy a jeli jsme k nim na chatu, jako nikoliv se flákat, ale malovat, abysme si udělali v rámci semestru fóra, v plenéru. A jenom to, že jsme se ve všední den pohybovali v nějaké vesnici a já měl dlouhý vlasy, tak jsme šli do hospody prostě se naobědvat, a než nám přinesli jídlo, tak do hospody vrazili policajti, naložili nás a odvezli nás a okamžitě, že někdo zavolal a říkal, že nějaký podezřelý se tady motaj po ulici. To stačilo, aby vás někde odchytli. A začali nám vyhrožovat, že nás vyhodí ze školy, a ještě nás začali obviňovat, že určitě bereme drogy, a takovýhle věci. Prostě úplně absurdní situace.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    byt Tomáše Ctibora - Praha 11, 06.12.2016

    (audio)
    délka: 01:07:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Změna chutná po ananasovém džusu

7007-portrait_former.jpg (historic)
Tomáš Ctibor

Tomáš Ctibor se narodil 11. května 1963 v Mostě. Po maturitě odešel studovat architekturu do Prahy. Tu nakonec nedostudoval a zamířil na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. V 80. letech se podílel na organizaci punkových koncertů v Praze. Během sametové revoluce byl jedním ze studentských vůdců a za stávkový výbor jednal nejen se zástupci Občanského fóra, ale i komunistické vlády. V rámci kooptací se v roce 1990 dostal do Federálního shromáždění. Dnes působí v oblasti plánování měst a architektury.