Vladimír Cvrček

* 1939

  • „Můj začátek byl trošičku takový... Rád to říkám mladým klukům. Můj táta byl ve skautu. V Turnově skautoval jako mladý kluk. Dokonce jsem našel nějaké fotky z dvacátých let. Můj brácha jako malý, někdy v tom roce 1938, 1939, skautoval, a když se to obnovilo v Liberci, tak se stal skautem. A já byl o šest let mladší. To znamená: já byl ten malý přece, pro něj je to těžký, pro něj to není. Já jsem si to vlastně vytrucoval, já jsem tam za nima utíkal, až rodiče konečně pochopili, že teda se nedá nic dělat a že je lepší, ať jsem oficiálně organizovaný, než abych tam s nima jenom chodil neoficiálně. Takže já jsem si to skautování vytrucoval. Ale až tak v roce 1947.“

  • „Takže já jsem se vrátil z toho nekonaného [prvního československého závodu vlčat] a hned nato jsme měli schůzku přístavní rady a bylo nám řečeno: buď přejít pod Pionýra, nebo skončit. Všichni řekli: ‚Skončíme,‘ ale řekli mně: ‚Vezír, ty bys měl s těma klukama pokračovat dál.´ A já jsem říkal: ‚To je od vás hezký,‘ a skutečně jsem si dal pár minut na rozmyšlenou, kdy jsem viděl to, že ten závod... a že by se to všecko nějak deformovalo. Tak jsem říkal: ‚Já taky nepůjdu.‘ A dva roky jsme se scházeli doslova jako pivní skauti. To znamená, scházeli jsme se většinou po hospodách, aby nebylo vidět, že jsme nějaká konspirační skupina, a hráli jsme si na všechno možné. Říkali jsme si, že chodíme do Rytmiky a že postavíme hausbót společný, ale furt jsme přemýšleli, jak pokračovat dál, jestli by to nějak šlo. Většina těch oddílů v mém okolí, které přešly pod Pionýra, přestala do dvou let existovat.“

  • „Každý to dělal trošičku jinak. Ty přežívající oddíly se po dvou letech naivně domnívaly, že nejsou pod dohledem, tak my jsme tam, kde jsme dřív nosili lilii, nosili kotvu. A měli jsme to o co opřít, je to jachtařská zvyklost, nosit znak klubu na srdci. A tak dále a tak dále. Použili jsme kompletně skautský kroj, kromě plechových odznaků lilie atd. Všude jsme tak jako říkali: ‚Hele, my jsme takový, my jsme šikulové, my tohlecto.‘ Ale ta symbolika, zejména u těch dětí do sedmnácti, má velmi silný význam, a kde to jenom trochu šlo, tak jsme to používali. A navíc, jakmile jsme se dostali do příznivého světla a mohli jezdit za hranice, tak my jsme za hranicema skautovali naplno."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 24.01.2017

    (audio)
    délka: 01:55:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždycky existuje cesta

7060-portrait_present.jpg (historic)
Vladimír Cvrček
zdroj: Dobová: archiv pamětníka, současná: Post Bellum

Vladimír Cvrček, skautskou přezdívkou Vezír, se narodil 20. dubna 1939 v Turnově jako mladší syn železničáře Františka Cvrčka a švadleny Františky Cvrčkové. V osmi letech začal chodit do prvního vodního oddílu skautů v Liberci. Po prvním zákazu skautů v roce 1948 vstoupil do Pionýra. Vystudoval chemickoprůmyslovou střední školu v Liberci a nastoupil na pedagogickou fakultu univerzity v Ústí nad Labem. Během druhé obnovy skautingu o dvacet let později s kamarády opět dali dohromady starý oddíl a pojmenovali se Hrdý maják Liberec. Vladimír zde vedl vlčata, tedy skautskou přípravku. V roce 1970 se měl uskutečnit první československý závod vlčat, kde měl Vladimír dělat rozhodčího. Závod byl na poslední chvíli zrušen a skaut zakázán podruhé. Liberecké středisko ukončilo činnost. Některé oddíly z okresu přešly pod turistické kluby, jiné pod Pionýra. Vladimírova vlčata se po dvou letech od zákazu sešla pod vlajkou TJ Lokomotiva. Pokračovala dále i pod hlavičkou Pionýra, a to až do roku 1989. Po revoluci se znovu přihlásili ke skautské organizaci. Vladimír je stále aktivním skautským vedoucím, působí na ústředí Junáka a od roku 2014 je členem jeho náčelnictva.