Mgr. Ivo Chocholáč

* 1961  

  • „Já jsem se dostal do toho konfliktu tím, že jsem poprvé snad na vysoké škole pořádal koncert, tenkrát skupiny Plyn, později se to jmenovalo Dibuk, dneska se to jmenuje Zuby nehty, už jsou to dámy. Taková punková skupina. Já jsem dělal kulturu na vysokoškolské koleji. Těsně před koncem koncertu tam přijely dvě volhy, vyskákali z toho lidi v civilu, odvedli mne na pokoj, ptali se, jestli vím, kdo jsou. Já jsem říkal, že ne. Nevěděl jsem, že to je Státní bezpečnost, což jsem pochopil až později. Sepisovali se mnou něco a říkali, že si se mnou ještě popovídají, a ať ten koncert ihned ukončím. A já jsem si to vůbec neuvědomoval, protože jsem to bral pořád ještě, že je to nějaká sice podivná, ale návštěva. Ještě jsem drze řekl, že vlastně už ten koncert skončil, a oni začali vyhrožovat. A potom ke mně přišel starší člověk a říkal, jestli vím, kdo to byl. Byl to domovník těch kolejí, trochu se klepal a říkal, že to byla Státní bezpečnost. Tak to jsem poprvé pochopil vlastně, jak se chová Státní bezpečnost."

  • „A oni (děti pozn. ed.) pocejtěj, že se s tím neztotožňujete. Vlastně, to si pamatuju, to se přiznám. Vstala studentka a zeptala se mě na rovinu přede všemi, což byl vlastně, osmdesátej semdej nebo osmdesátej osmej rok, myslím. Tak v podstatě se mě zeptala: ‚Pane, tedy vlastně soudruhu učiteli, vy souhlasíte s Chartou 77?' A teď tam vidíte ten dav těch děcek a teď vy s tím souhlasíte. Tak já jsem říkal: ‚No, náš systém to odsuzuje a můžeme si o tom promluvit o přestávce.' Tak jsem pak šel o přestávce do kabinetu a říkal jsem jí, že s tím souhlasím. A ona mi na to řekla: ‚Já se vám omlouvám, že jsem se takhle ptala před všema, tam jsou i lidi, že by to někdo i mohl… Já jsem byla hloupá, já se vám omlouvám.' Takže to z toho vycítili. Protože jinak by se mě takhle normálně nezeptala."

  • „Odchytli si mne na ulici, řekli mi, že si mne ještě najdou a pak mne odvlekli do vily, která byla v Ústí nad Labem pod letním kinem, byl to Úřad pasů a víz. Tam jsem pochopil to, co se vždy říkalo, ten dobrej a zlej tam byl. Tam se mnou vedli takový nátlakový rozhovor, ten dobrý se choval slušně, ten zlý na mě řval. Nebudu to popisovat, nemá to význam. A v podstatě tam se mnou vedli tenhle rozhovor asi tři hodiny v tom obývacím pokoji, který tam byl. Tam jsem pochopil, že to byl normální výslech, že šlo o jména. A začali mně vyhrožovat, že mne přijedou navštívit i do Liberce k mým rodičům, a že rád lyžuji, tak že třeba přijede ke mně jako kamarád, a že si můžeme zajet zalyžovat do Jizerských hor. Takže to bylo na psychiku hodně zajímavé."

  • „U mě to celé vzniklo tak, že jsem se rád zabýval uměním. Rád jsem četl, měl jsem rád určitý druh hudby a vedle toho jsme se jako lidé mezi sebou spolčovali. A potom mě to dovedlo, samozřejmě, postupně až k samizdatu a těmto věcem. Takže se mi přes kamarády do ruky dostávaly samizdaty jako Vokno a některé hermetické věci od D. Ž. Bora. Hermetismus mne zajímal. Takhle nepřímo jsem se k tomu dostával. Měl jsem rád básníka Seiferta, tak jsem mu šel na pohřeb. A to bylo taky špatně, když jsme se tam v Markétě objevili. Takže ze mě tu opozici postupně tvořili. Protože díky tomu, o co jsem se zajímal, tak to bylo špatně. Takže jsem se v té opozici octnul vlastně tímhle způsobem, nebo mezi lidmi, kteří nebyli nějak spokojení s tímto systémem. Postupně se tak ke mně dostávaly spisy Patočky, dostaly se ke mně spisy další. Já to četl a hltal, viděl jsem, že je v tom ta pravá svoboda. A postupně mne takhle zařadili."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hořice, 11.01.2019

    (audio)
    délka: 24:54
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Hradec Králové, 28.11.2019

    (audio)
    délka: 01:28:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chtěl jsem žít opravdový život

Ivo Chocholáč v době studií
Ivo Chocholáč v době studií
zdroj: Soukromý archiv pamětníka

Ivo Chocholáč se narodil 28. října 1961 ve Frýdlantu v Čechách. Vyrůstal v Liberci, kde jako malé dítě zažil v srpnu roku 1968 okupaci vojsky Varšavské smlouvy. V roce 1981 nastoupil ke studiu na Pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem. Na tamních studentských kolejích ve Vaňově se podílel na organizaci koncertů a kulturních akcí. Během koncertu dívčí punkové skupiny Plyn zažil svůj první kontakt s příslušníky StB. Stal se členem tehdy již pololegální Jazzové sekce a dostal se tak k zakázané literatuře. Zúčastnil se také pohřbu básníka Jaroslava Seiferta. V této době byl nadále sledován a několikrát předvolán k výslechu. Vysokou školu absolvoval v roce 1987 a nastoupil na místo učitele na střední ekonomické škole v Liberci. Následovala vojenská služba, které byl po čase zproštěn ze zdravotních důvodů. V roce 1989 učil na střední gastronomické škole v Nové Pace. Dění v listopadu 1989 ho přivedlo do Prahy, spolu s dalšími založil učitelskou odnož Občanského fóra a podílel se na převozu letáků na venkov. Po sametové revoluci odešel ze školství a stal se odborným pracovníkem v novopackém muzeu. Postgraduálně vystudoval muzeologii se zaměřením na historii, začal si plnit své sny a cestovat. Vydal také knihu: Vezměte mne s sebou, Cesty. V době natáčení rozhovoru vyučoval na gymnáziu v Hořicích a zároveň působil jako odborný pracovník muzea v Nové Pace.