Antonín Chloupek

* 1944

  • „Můj otec byl jedinej na okrese, kdo v tom družstvu nebyl. A to samozřejmě těm místním a okresním stranickým funkcionářům dělalo problém, protože zase jejich nadřízení na kraji a v centrále, tak ti jim vytýkali, že nevyvíjejí dostatek iniciativy, aby úplně všechny do toho družstva dostali. Takže vymysleli na otce takovou lest, že nás nepustili ke studiu, nepustili nás do učňáku. A to už byla vážná věc, takže můj otec jako poslední v okrese tu přihlášku do toho družstva podepsal v roce 1959.“

  • „Když jsem ráno vstával, toho 21. srpna, tak mě udivil jinej zvuk z ulice. Běžně jezdily autobusy, tramvaje, běžnej provoz, lidi choděj do práce. Bylo takový zvláštní ticho. Nejezdily dopravní prostředky, to znamená hromadná městská doprava ani osobní nebo nákladní automobily, jenom lidi chodili. Kouknu z okna – před samoobsluhou narůstala fronta, protože lidi měli strach, že bude válka, že nebudou potraviny, tak asi každej si chtěl nakoupit. Tak jsem viděl, jak před samoobsluhou narůstá fronta, že lidi měli snahu si něco koupit. Jinak nejezdila, jak už jsem říkal, ta městská doprava, to dělalo to zvláštní, ten jinej zvuk té ulice. A dozvěděl jsem se to z rádia vlastně, protože jsem vstal, zapnul jsem rádio a v rádiu hlásili, že jsme byli obsazeni armádama Varšavské smlouvy.“

  • „S mým kamarádem jsme jednou jeli z těch kurzů, který se ne vždycky dělaly v Praze, z těch kurzů té výtvarné fotografie, a vraceli jsme se do Prahy a tam nás stopovaly dvě děvčata. Tak ty dvě děvčata jsme naložili. No a dojely, já nevím, kus cesty a zase vystoupily a my jsme se s nima běžně bavili jenom, akorát jsme řekli, no když by někdy přijely do Prahy, že nás můžou přijít navštívit. No tak jsme to nepovažovali, že se to uskuteční. Ale ty děvčata, to byly sestřičky, vychovatelky z dětské ozdravovny Lázně svaté Kateřiny tady u Počátek. A zrovna to léto byla spartakiáda a ty dvě sestřičky, ty děvčata, co jsme svezli, tak přijely do Prahy s dětma jako dozor na tu spartakiádu. Tak jsme jim dali telefonní číslo, tak nám zavolaly, že teda do Prahy přijely, že jsou tady na spartakiádě a že se můžeme sejít. Tak to dopadlo, že vlastně s tou jednou slečnou jsme se do sebe zamilovali, bych to takhle řekl, a nakonec jsme se rozhodli, že uzavřeme manželství.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    ZŠ Havlíčkova, 15.02.2017

    (audio)
    délka: 01:20:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pořád nade mnou viselo nebezpečí špatného kádrového profilu

Antonínovo první svaté přijímání v roce 1952
Antonínovo první svaté přijímání v roce 1952
zdroj: Pamět národa - Archiv

Antonín Chloupek se narodil 24. června 1944 ve Střelicích u Brna. Jeho rodina vlastnila po několik generací hospodářství a jeho otec dlouho odolával vstupu do JZD. Podlehl, až když hrozilo, že syn Antonín a jeho bratr nebudou moci chodit ani na střední školu. V roce 1959 tak pamětník nastoupil na střední zemědělskou školu v Roudnici nad Labem, po ní byl nějaký čas na brigádě v ostravských dolech a následně nastoupil na vojenskou službu. V roce 1968 začal pracovat v barrandovských filmových ateliérech a 21. srpen 1968 strávil s fotoaparátem v pražských ulicích. Po svatbě se odstěhoval do Jihlavy, kde si našel zaměstnání v Družstvu Fotografia, a v roce 1992 se stal soukromým fotografem.