Jarmila Cardová

* 1936

  • „Odsun tam [v Javorníku] byl dost divoký. První várka Čechů, kteří tam po válce přišli, byli většinou zlatokopové, kteří chtěli získat majetek. V noci je [Němce] vyháněli z domů a odváželi je. V Javorníku byl tábor, kde byli dříve zavření buď angličtí, nebo francouzští zajatci, a potom tam zavřeli Němce. Byli to staří lidé, protože všichni mladí od patnácti let byli ve válce. Zůstali jen starci a nemocní a v táboře s nimi zacházeli krutě. Chodila jsem kolem do školy. Mstili se za to, co slyšeli, že se dělo v koncentračních táborech. Oni jim to potom dělali taky.“

  • „Otce potom přeložili do Travné. Po válce tam však nebyli učitelé, nebyla tam škola. Nejezdily ani autobusy, přitom do Javorníku to bylo šest kilometrů. A všechno bylo ještě nejisté. V lesích se skrývali různí lidé, takže se rodiče o mě báli a dali mě do kláštera v Javorníku. Dříve to byla klášterní škola, protože sestřičky byly učitelky. A po válce jim do kláštera dali všechny opuštěné děti z okolí, které třeba přišly o rodiče. Bylo nás tam hodně dětí [dívek]. Nedávno vyšla knížka Bílá Voda, ve které o tom autorka také píše. Neměly jsme se tam špatně. Zacházelo se tam s námi dobře. Jenom mi vadilo, že jsme musely vstávat v pět hodin a v šest jsme už musely jít do kostela modlit se. Byla tam zima a my jsme po válce neměly ani pořádné oblečení. To nám vadilo, jinak jsme se tam měly celkem dobře.“

  • „Stalo se, že na nás pustili bombu, když jsme šli v neděli do Hustopečí do kostela. Pamatuji, že jsem měla bílé šatičky. Šel nás do kostela celý houf a nějaký pán mě hodil do příkopy a lehl si na mě. Byla jsem potom samozřejmě špinavá, tak jsem přišla domů s pláčem, že mě hodili do bláta. Válka nebyla příjemná. Jako děti jsme si to sice moc neuvědomovaly, ale přesto jsme zažívaly takové věci, že nad námi se střílelo, anglická letadla bojovala s německými.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 28.07.2022

    (audio)
    délka: 01:45:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Válka rozvrátila rodinu. Muži museli do wehrmachtu, ženy do odsunu

Jarmila Cardová / 1954
Jarmila Cardová / 1954
zdroj: Archiv pamětnice

Jarmila Cardová se narodila 10. března 1936 v Javorníku ve Slezsku. Matka pocházela z německé rodiny. Otec byl Čech a příslušník československé finanční stráže. Hlídal hranice v Rychlebských horách u Javorníku. Ještě před připojením Sudet k Německu, 22. září 1938, zažil přepadení příslušníky sudetoněmeckého teroristického sboru Freikorps. Zajali ho a odvezli do vězení do Německa. Po měsíci ho díky výměně zajatců propustili. V německém vězení nakrátko skončila i Jarmila s matkou. Otce pak přeložili do Vysoké u Hustopečí nad Bečvou, která byla od roku 1939 součástí Protektorátu Čechy a Morava. Jarmila tam prožila období německé okupace i osvobození. Po válce se rodina vrátila do Travné u Javorníku, odkud pocházela matka. Zažila tam odsun Němců, kterému se nevyhnula ani její rodina. Do Německa vyhnali její tři tety a sestřenice. Babičku nakonec z internačního tábora propustili. Po roce 1948 a zrušení finanční stráže se rodina přestěhovala do Bílovce na Novojičínsku. Jarmila tam v roce 1954 maturovala. Pak až do důchodu učila na základní škole. Byla aktivní v tělovýchovné jednotě a turistickém oddíle. V roce 2022 žila v Bílovci.