Eva Čapková

* 1930

  • „Bydlela jsem v Nitranské ulici. Ta za rohem se jmenovala Slezská a stála tam škola. V ní byli ubytováni SSáci. Jednoho dne jsme v poledne zaslechly výstřely. Po chvíli nám na dveře zaklepal maminčin bratr, který byl vystudovaný právník. Žádal po mamince trikolóru s tím, že musí jít pomáhat k rozhlasu, který volal o pomoc. Maminka mu bez otálení jednu dala, protože už jsme je měly připravené. Nedlouho po tom, co jsme se rozloučili, se na ulici ozvala další střelba a já z okna zahlédla, jak k zemi padá německý důstojník. Mezitím kolem projížděla nákladní auta, za kterými utíkal můj strýček a volal na řidiče, aby jej vzal s sebou k rozhlasu. Tím začala revoluce.“

  • „V osmatřicátém na podzim k nám přiběhl maminčin bratr. Byl neoblečený, bez saka a úplně zpocený. Měl statek na Podbořansku, které v té době obsadili Němci, a on před nimi musel utéct. Později nám vyprávěl, jak stál na dvoře, když v tom za ním přiběhl malý německý chlapec, který mu řekl, že pro něj přijelo Gestapo, a že musí okamžitě pryč. Jenda na nic nečekal a utíkal do Měcholup na vlak. Později se objevil u nás. Pamatuju si, že byl úplně zpocený. Ve vlacích se tenkrát netopilo a on těžce prostydnul. Dostal akutní zápal plic a o Vánocích zemřel.“

  • „V Praze byla pro Židy zřízena domácí práce. Dodnes vím, že existovala firma, která vyráběla pro německé vojáky teplé vložky a prošívané kapuce. Otec tam chodil s kufrem, aby domů přinesl materiál, tedy vložky z tvrdého papíru, kousky kožešiny a lepidlo. A my jsme ty tenké proužky lepili na vložky, které se později zastřihly přesně tak, aby se vešly do bot. Takto se to vyrábělo pro německé vojáky. Šlo o jedinou práci, kterou tenkrát otec s maminkou dělali. A tím nás vlastně živili.“

  • „Tehdy v zimě devětatřicátého roku, kdy mu maminka musela přišít na kabát hvězdu, jsme se vydali na procházku. Zarazila jsem se: Otec je označený a já ne. Po chvíli se však ve mně cosi zlomilo a já si řekla: Je to můj táta a nedá se nic dělat! Tak jsme tedy vyšli z naší ulice a pokračovali dále Slezskou, kde se proti nám objevil uniformovaný SSák, který měl vedle sebe dvě ženy. Každou z jedné strany. Roztahovali se po celém chodníku. Otec mě tehdy bez řečí vzal za ruku a obešli jsme je po cestě.“

  • „Němci si na gestapo zavolali maminku. Tehdy to tak dělali, ze smíšených manželství si zavolali toho árijskýho partnera a dali mu na vybranou – buď se dá rozvést a bude všechno pro něj v pohodě, anebo zůstane a ponese následky. A maminka tenkrát přišla domů a řekla: ‚A já se rozvést nedám! Já mám tátu ráda. Asi je to vůle boží, ať se stane, co se stane.‘“

  • „To jsme přijeli z prázdnin a já už jsem se těšila na svoji partu, na svoje kamarádky a šla jsem na hřiště. Byl tam nápis ŽIDŮM VSTUP ZAKÁZÁN a já jsem se otočila a utíkala domů a říkám to mamince. A maminka odpověděla: ‚Klidně tam jdi, tebe se to netýká, ty přece nejsi Židovka.‘“

  • „Učitel němčiny byl tak horlivej, že když vstoupil do třídy a my jsme vstali, řekl: ‚Pozdravte árijským pozdravem.‘ Takže všichni museli zvednout pravice, ale já jsem ji nezvedla, protože jsem se necítila bejt stoprocentní árijkou. Ale nic mně neřekl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.01.2016

    (audio)
    délka: 01:31:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Praha, 15.06.2020

    (audio)
    délka: 01:53:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni museli zvednout pravice, ale já jsem ji nezvedla, necítila jsem se být stoprocentní árijkou

maturitní foto Evy Čapkové
maturitní foto Evy Čapkové
zdroj: archiv pamětnice

Eva Čapková se narodila v Praze na Královských Vinohradech 11. srpna 1930 jako Eva Sternschussová. Její tatínek byl Žid a během druhé světové války musel prodat firmu, nikdo ho nesměl u sebe zaměstnat a Eva ani její bratr Antonín nemohli kvůli tatínkovu původu studovat. Na počátku roku 1945 otce deportovali do Terezína a bratr strávil v posledním válečném roce 10 měsíců v pracovním táboře. Po válce se oba vrátili v pořádku domů. Většina dalších tatínkových příbuzných takové štěstí neměla a Eva už se s nimi nikdy neviděla. Na jaře 1949 bylo těsně před maturitou zrušeno řádové gymnázium, kde Eva studovala, závěrečné zkoušky směla složit jinde a střední školu dokončila. V roce 2016 žije Eva Čapková v Praze.