Milan Čapek

* 1935  

  • „U nás se hodně poslouchal Londýn, vysílání Londýna. Já jsem mého dědu jednou zachránil před jasným koncentrákem. On věděl moc dobře, v kolik vysílá Londýn. V baráku jsme měli rádio jako jediní. Ucho měl děda na rádiu a poslouchal Londýn. Nevím, jak to přesně bylo, prostě jsem najednou viděl, že se pomalu ohýbá klika u dveří. A mě, kluka já nevím devíti- až desetiletého, vlastně asi devítiletého, napadlo jenom to, že to může být pan Štelcik (pozn.: německý soused a bývalý voják Wehrmachtu). Tak jsem letěl ke dveřím, udělal jsem skok a nahlas jsem vykřikl: ,Pane Štelcik, já vás sem nepustím!‘ Na to zareagoval děda a okamžitě rádio přeladil, vypnul a šel si za svojí prací. A tohle se právě stalo... vždy ve větším baráku bydlel nějaký Němec. A to se stalo osudný panu Šlosarovi (pozn.: soused z vedlejšího domu), který také poslouchal Londýn. Odvezli ho do koncentráku a už se nevrátil. Takže ono to nebylo tak úplně jednoduché.“

  • „Vzpomínám si na to, že třeba vedle v baráku, ve kterém jsem bydlel, tam byly, nevím, jak tomu přesně říkali, něco jako městské domy. To bylo vedle těch partají. A vím, že tam žil nějaký pán, chemik nebo něco takového. Velmi slušná (pozn.: německá) rodina. Měli možná o dva roky starší, asi třináctiletou dceru. Slušná rodina, na to se pamatuji. Tenkrát dostali strach z toho, že je konec války a že Němci prohráli, a tak se celá rodina otrávila. Na to se pamatuji. Přihlíželi jsme tomu, když vynášeli rakve, to bylo vedle ve vchodu. Jak říkám, to byli velmi slušní lidé, kteří nikomu během války neublížili, s Čechy se bavili. A zase na druhé straně bydlel pán, též německá rodina. Říkali jsme mu ‚gauleiter‘ nebo co to měl za hodnost. A ten chodil v uniformě, měl přesný knírek jako Hitler, včetně účesu. Na něj si pamatuji. A ten chodil kontrolovat, jestli se někde nesvítí a podobně. Byl takový... dával nám najevo, že je Němec, že je něco víc než obyčejní lidé. Nepamatuji si přesně, kdy se začaly vyrábět pionýry – motocykly... A najednou koukám, že v ulici 5. května je na pionýru tenhle pán a proháněl se o sto šest, i s tím knírem. Takže víte, na jedné straně slušní lidé, oni se otrávili, celá rodina. A takovýto, který za války vystrkoval růžky a dělal bububu, tak ten zůstal tady a žil si zvesela dál.“

  • „Bylo po revoluci v 89. roce. Byl jsem v tehdejším závodním výboru. Byl jsem v něm již krátce před revolucí. A na poslední schůzi jsme se jako závodní výbor měli vyjádřit k naší vládě, že ji podporujeme a že nesouhlasíme, aby docházelo k nějakým změnám. To bylo po 17. listopadu. Měli jsme o tom hlasovat a já jsem hlasoval proti. Tam byli všichni ředitelé a další lidé. Hrozně se tomu divili. A ještě dva, žena a muž, hlasovali proti. Tak jsme byli tři proti celému tomu ansámblu, který tam seděl. Oni na mě vypálili proč, z jakého důvodu. Já jsem jim řekl: ,Nechci k tomu teď nic říkat. Dnes je pátek, počkejme, co bude v pondělí.‘ A jen takovou perličku. V pátek v dopoledních hodinách, jak jezdili studenti po podnicích a přesvědčovali k tomu, aby došlo ke změně, tak ředitel, ten již dnes nežije, tak ten je vyhodil z vrátnice. Prostě je vyhodil. V pondělí, když jsme se vrátili do práce, přes sobotu a neděli došlo ke změnám ve vládě a zřekli se vedoucí funkce, vedoucí složky... tak ten ředitel byl první a na vrátnici každému říkal: ,Musíme hlasovat pro to, aby byla nová vláda!‘ atd. Prostě v pátek je vyhodil a v pondělí byl první, který pro to byl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Jablonci nad Nisou - Kokonín, 09.05.2016

    (audio)
    délka: 03:33:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Válku jsme jako děti vůbec nevnímaly, politické záležitosti nás nezajímaly

Milan Čapek - dobová.jpg (historic)
Milan Čapek
zdroj: aktuální - z natáčení 9. 5. 2016; dobová - archiv pamětníka

Milan Čapek se narodil 1. března 1935 v Jablonci nad Nisou, kde prožil i válečná léta. Na ta má mnoho osobních vzpomínek. Po válce pomáhal rodičům s provozem řeznictví. V roce 1948 museli obchod z politických důvodů uzavřít. Odstěhovali se do nedaleké Nové Vsi a zde začali sedlačit. Nikoliv nadlouho. Socialistická zemědělská politika státu je časem přinutila vstoupit do JZD. V roce 1950 začal Milan Čapek pracovat jako údržbář v zámečnické dílně podniku Naveta. V rámci podniku přešel do nástrojárny a vstoupil do tříletého nástrojářského učení. Po jeho skončení v roce 1953 absolvoval sedmadvacetiměsíční základní vojenskou službu u Pohraniční stráže v Českých Budějovicích. Následně se vrátil do podniku Naveta, později známého jako Elitex. Dvakrát se stal mistrem nástrojárny. Nebyl ovšem členem KSČ, což byl důvod jeho opakovaného sesazení z této funkce. Má vzpomínky na dění v podniku při listopadových událostech roku 1989. Po sametové revoluci se stal mistrem nástrojárny a od roku 1996 pracoval v TTP Elitex v sekci zásobování a kooperace. Do důchodu odešel v roce 2002. Je ženatý, má dceru Milenu a syna Milana. Žije na okraji Jablonce nad Nisou.