MVDr. Augustin Buš

* 1938  

  • „Pak se v podstatě ve škole nedělo nic zvláštního. Učitelé učili tak, jak učili, říkali nám to, co nám říkali předtím. Ale poznali jsme to v tom, že pomalu, ne hned v roce 1948, ale potom čtyřicet devět, padesát, najednou časopisy dětský, na který jsme byli zvyklí, se začaly měnit. Některý vůbec přestaly vycházet. První, co bylo pozorovat, tak vycházel Junák a vycházel Vpřed. To jsme si jako každej tejden, když to vyšlo, kupovali, protože tam byly seriály, komiksy, že… Tak prvně zmizely teda komiksy, jako ty americký, protože se muselo šetřit, nebyly peníze na to, takže to zmizelo. Takže třeba takovej seriál ‚Roy a jeho bobři‘, co bylo o americkejch skautech, tak to zmizelo hned jako první, myslím. Samozřejmě, co byly takový ty zábavný komiksy, myslím, že tam byl v některejch časopisech, to už vám přesně neřeknu, vycházel aji Pepek námořník ve formě komisku, tak to taky samozřejmě zmizelo. Ještě nějakej čas přetrvával… přetrvávaly Rychlé šípy. Já nevím, do kterýho roku, ve Vpředu, ovšem pak už teda se začaly kazit. A poznalo se to podle toho, že tam nesměly být na těch obrázcích jednotlivých už ty obláčky, kterejma mluvěj. Už ten text, co říkaly ty postavičky, to muselo být vedle nebo pod tím. Protože to taky byl prostě… to bylo nežádoucí. To zavánělo nějakou… no asi imperialistickou ideologií nebo něčím takovým.“

  • „Musím vám říct, že se jako ti ženisti, kteří tam byli, že se chovali teda velice slušně. Neexistovalo, že by bez dovolení… že by třeba si zabrali tam nějaký dům, ve kterém by spali, oni… nebo že by si chodili vařit k lidem do kuchyní. Nic takovýho nebylo, nevím přesně, kde se stravovali, ale vím, viděl jsem je, když tam svačili, že měli krabičky, prostě sedli si tam na… u těch aut, tam se najedli, všechno uklidili a nespávali tam v těch civilních těchdle… civilních domech. Protože museli to hlídat, samozřejmě tam byly hlídky, ráno se potřebovali umýt, tak se domluvili s dědečkem, že chodili… protože on neměl… tam nebyl… on neměl zavedenej vodovod ani kanalizaci v domě, tak tam byla pumpa na zahradě, tak vím, že se tam umývali do půl těla vždycky němečtí vojáci po ránu a oblíkli se. No a já jsem si tam hrál někde na zahradě nebo na dvoře, no a chovali se ke mně jako k malýmu děcku velice jako přátelsky. Nikdy jsem s nima nemluvil, protože jsem neuměl německy, ale pravděpodobně, kdybych uměl německy, tak by se mnou mluvili… Prostě chovali se velmi, velmi civilizovaně a ohleduplně, bych řekl, k civilnímu obyvatelstvu.“

  • „Ve válce osobní auta soukromá, to prakticky neexistovalo. Protože při obsazení osobní auta zabrala armáda, pokud se jim hodily. Pokud se jim nehodily, tak zůstaly těm majitelům, ale zůstaly v garáži, měly odmontovaný kola, stály na špalkách. My jsme si tam k sousedům, kteří měli takový auto, chodili hrát, do toho auta. Šli jsme do garáže, tam jsme si sedli, no, a točili jsme volantem, kterej teda jako neměl kola, protože stál na špalkách. To bylo z toho důvodu, aby se nezničily pneumatiky. A ty auta nemohly jezdit, protože nebyl benzin. Řešilo se to tak, že určitý třeba řemeslníci nebo určitý povolání, speciálně lékaři, ti dostávali zvláštní příděl, ovšem někteří lidi, kteří na ten příděl… neměli nárok na benzin, ten prostě neexistoval jako běžně, tak auta předělávali na dřevoplyn. To znamená, že místo kufru vzadu se přidělal kotel, kde destilací nebo suchou destilací dřevěných špalíků z tvrdého dřeva se vyráběl takzvaný dřevoplyn, který šel do speciálního karburátoru, a na to ty auta jezdily. Takhle na ten dřevoplyn byla vybavená také většina aut, která patřila do civilního sektoru. Benzin měla pouze německá armáda, něco mohla mít snad česká policie, samozřejmě měli benzin hasiči a měly benzin sanitky. Ale jinak soukromníci prakticky autama nemohli jezdit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    ZŠ Úvoz, Brno, 22.01.2019

    (audio)
    délka: 02:40:09
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidi toho sice hodně zažili, ale jsou stále nepoučitelní

Augustin Buš
Augustin Buš
zdroj: Žáci ZŠ Úvoz

Augustin Buš se narodil 19. září 1938 v Brně, kde prožil většinu svého života. Má bohatou zásobu vzpomínek na období za protektorátu a druhé světové války, ačkoli byl v těchto letech převážně v předškolním věku. Zažil válečné hospodářství, auta jezdící na dřevoplyn nebo fungování přídělového systému. Silné vzpomínky má také na bombardování Brna americkými i sovětskými letadly za války, během kterého utrpěl škody rodinný dům jeho rodičů. Už jako dítě citlivě vnímal nálady ve společnosti – jak ty pozitivní a plné naděje těsně po válce, tak ty negativní, spojené s použitím první atomové bomby a se sílící mocí komunistické strany. Dotkla se ho školská reforma v 50. letech a zažil zavádění ruštiny ve škole. Vystudoval vysokou školu, poté následovala vojenská služba. Během postgraduálního studia, na jehož konci získal titul kandidáta věd, se dostal do Velké Británie a později pracoval tři roky v Zambii jako veterinář. Za socialismu pracoval převážně ve výzkumných veterinárních laboratořích a po sametové revoluci to dotáhl na vysněnou práci vysokoškolského pedagoga. Působil i jako děkan fakulty veterinární hygieny a ekologie.