Jaromíra Buřtová

"Teď jsme jeli domů. Nejhorší pohled byl v Jihlavě. Tehdy nebyla dálnice, ale takové návrší nad Jihlavou, tam byly ty tanky namířené na Jihlavu – no šílené! Pak v Mělníku jsme se zamotali. Ti kluci z Ruska, mladí kluci, to bylo vidět, že měli hlad a žízeň, nikdo jim nic nedal. Tady jsem měla spolupracovníka, ten bydlel na Brandově – to jsem se až pak dozvěděla. Chtěl si přivézt z Německa kočár, to se tam pro to jezdilo. Řekl mi, že se dohodli, že v noci ti Němci – to byli asi příbuzní – přivezou kočár do Brandova k potoku. Ale jezdily tanky a říkal mi, že s kočárem byli pod mostem a ty tanky jezdily nad nimi. To jsem se dozvěděla až po dvaceti letech od toho spolupracovníka. A tady přímo v Jiřetíně jeden tank rozboural část baráku. Asi mu selhaly brzdy nebo co já vím, urazil roh baráku u Mauleů."

"Na tom Jezeří byl Parkhotel. Veškerá dětská vystoupení, plesy, kultura [se odehrávaly] v Parkhotelu. A ten měl vevnitř sál, restauraci. A venku taneční parket a takový altán, kam se v zimě schovával nábytek. To bylo krásné! My jsme dokonce z Albrechtic chodili na Jezeří cvičit."