Petr Bruner

* 1960

  • „Oni pohraničníci byli blízko Kolince, už za Velharticemi v podstatě vznikalo takzvané pásmo, kde byly, jak jsem tudy potom jezdil do práce do Německa, tak Hartmanice, v podstatě spojnice Sušice – Hartmanice – Železná Ruda, tam byla taková zóna, kam už se nesmělo. Byla tam závora a ty protitankové zátarasy a díky tomu je tam ta příroda taková jako zachovaná docela hezky. Teď samozřejmě už je tam celá síť cyklostezek, ale dřív se tam nesmělo jít ani na houby. Protože my jsme třeba přijeli do Velhartic, šli jsme kousek dál – a tam už vyjela z lesa hlídka: ‚Dál nesmíte.‘ A koneckonců tam byly závory.“

  • „Prostě jsme na to náboženství chodili až do doby, kdy přišel sedmdesátý rok nebo rok sedmdesát jedna – taková ta normalizace tuhá – a najednou to začalo bejt prohlašovaný, že jsme pánbíčkáři. Já jsem přiložil dokument dopisu, kterej, moje mami sebrala odvahu a napsala generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ soudruhu Husákovi dopis na tohle téma, slušnej dopis, odvážnej dopis. Samozřejmě Husák neodpověděl, odpověděl nějakej úředník jí na to, že v podstatě učitel, ředitel školy, který nás nazval pánbíčkářema, že se to s námi potáhne do posudku a že nebudeme moct třeba studovat, že to není pravda, že takhle se vývoj v naší společnosti neubírá, nicméně potom se to stalo skutečností.“

  • „Vím, že příchodem americký armády vzniklo velký veselí mezi lidmi, protože tam byla kapela, takže se Američani s Čechy hned dali do muzicírování. Pobývali tam nějaké dny a vzniklo kamarádství. I po válce se tam někteří ještě ty vojáci vraceli. Bylo tam samozřejmě i spousta neveselých příběhů, například tam o život přišel ruskej partyzán, styčný důstojník, který se měl s americkou armádou setkat někde na Srní, až překročí Pattonova armáda hranice. Ale byl zavražděnej. Jak se dočteme na jeho náhrobku dodneška, že padl v boji s německými vetřelci, což samozřejmě nebyla pravda. Jak mi řekla babička, zabili ho místní, protože měl u sebe americký dolary. Uměl anglicky, byl připravenej na to se sejít s americkou první divizí, která tam vkročila někde v okolí Strážova a podobně. Ale nedožil se toho.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 21.03.2025

    (audio)
    délka: 02:35:41
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče žili s vědomím, že se sice nepoddali režimu, ale za jakou cenu

Petr Bruner
Petr Bruner
zdroj: archiv pamětníka

Petr Bruner se narodil 21. března 1960 v Mostě Jarmile, rozené Tiché, a Pavlu Brunerovým. Rané dětství prožíval střídavě u prarodičů v Kolinci a Volyni. Prarodiče z otcovy strany měli poměrně velké hospodářství s lesy a polnostmi, vlastnili také hospodu, řeznictví a povoznictví. Velkou část majetku jim komunisté po roce 1948 sebrali. Jeho rodina byla věřící, on sám chodil na hodiny náboženství a ministroval v místním kostele. V Kolinci prožil jako osmiletý invazi vojsk Varšavské smlouvy. Na počátku normalizace začal mít kvůli víře problémy a nakonec nebyl přijat na žádnou střední školu. Jen díky přímluvě jistého krajského tajemníka mohl nastoupit na učiliště v plzeňské Škodovce. Nakonec mohl pokračovat v nástavbě a po maturitě ho dokonce přijali ke studiu strojírenství – po třech semestrech ale skončil. Základní vojenskou službu odsloužil jako velitel tanku v Jihlavě. Během sametové revoluce se účastnil demonstrací v Plzni. Po pádu režimu pracoval přes dvacet let v Německu. V roce 2025 žil v domě po svých prarodičích v Kolinci.