„Když jsme potom byli v osmašedesátém roce ve Francii, když se mohlo cestovat, tak mu nabízeli, že by tam mohl zůstat, ve Francii, že by okamžitě dostal občanství, a my taky s maminkou, a zaměstnání samozřejmě a důchod, všechno. Velice si ho vážili. Ale tatínek se chtěl vrátit. Já bych tam zůstal, ale otec se chtěl vrátit. Říkal: ‚Jestli chceš, tak tady zůstaň, ale já se vrátím domů.‘ Já jako jediný syn jsem se bál, že kdybych tam zůstal, tak je to navždycky a neměl by se kdo postarat o rodiče, až budou staří, tak jsem se vrátil taky.“
„To jsme nějak věděli už den předtím, takže maminka ho [otce] čekala. Já jsem byl ve škole. Když jsem přišel, tak už tam byl.“ – „Jak to proběhlo?“ – „Tak nějak jsme na sebe koukali. My jsme se viděli poprvé pořádně. Bylo to takové...“ – „Bylo to rozpačité?“ – „Rozpačité to bylo.“ – „Jak na vás působil? Jak na tom byl psychicky?“ – „Po tom návratu na tom byl psychicky ještě dobře, myslím. Učil mě francouzštinu, latinu, chtěl, abych byl vzdělaný, tak jsem se snažil.“
„Když byl tatínek na Jáchymovsku, ale to nebylo přímo tam, to bylo někde, myslím, Ostrov se to jmenovalo u něčeho...“
– „Vím. To je kousek od Jáchymova.“ – „Kousek od Jáchymova. A tam si vzpomínám na ty dozorce a jak to tam vypadalo. Já si z toho pamatuju... Bylo mi řečeno, že jsem tam bavil dozorce, protože jako malý jsem nebyl na dlouhý čekání. Říkal jsem třeba, že babička poslouchá Svobodnou Evropu, a takovéhle věci. Dozorci se smáli.“
František Boublík se narodil 13. dubna 1949 v Praze Karolíně a Františkovi Boublíkovým. Před jeho narozením v únoru téhož roku zatkla jeho otce Státní bezpečnost. Otec se během druhé světové války účastnil bitvy o Francii a později se zapojil do tamní odbojové činnosti. Ve vykonstruovaném procesu ho v roce 1949 odsoudili ke dvaceti letům odnětí svobody. Ve vězení strávil jedenáct a půl roku. Jako dítě žil František Boublík střídavě s matkou Karolínou Boublíkovou v Praze a se svými prarodiči na Šumavě. I když otce několikrát do roka navštěvoval, nedokázal si s ním vybudovat vztah. Během otcovy nepřítomnosti trávili hodně času s dalšími rodinami politických vězňů. V roce 1960 otce během amnestie propustili. František Boublík odmaturoval na gymnáziu a v roce 1967 nastoupil na Českou zemědělskou univerzitu v Praze, kde studoval ekonomii. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil s rodiči ve Francii. Roku 1972 úspěšně ukončil studium a nastoupil na roční základní vojenskou službu. Oženil se a narodily se mu dvě děti. Až do roku 1989 pracoval jako ekonom v Jednotném zemědělském družstvu (JZD) Kunice. V roce 2023 žil František Boublík v Petříkově u Velkých Popovic.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
