Květoslava Blahutová

* 1935  

  • Tazatel: „Chtěli po vás v práci, abyste vstoupila do KSČ?“ – „Několikrát. Byla jsem kandidátkou na komerčního náměstka stanice. Musela bych ale vstoupit do strany a to jsem nikdy neudělala. ‚Jsi sama proti sobě,‘ říkal mi náčelník. Ale než bych vstoupila do strany, raději bych sama v družstvu okopala hektar řepy. A tím to skončilo. Potom už nepřišel, protože věděl, že s Blahutovou nic neudělá.“ Tazatel: „Proč jste nechtěla?“ – „Protože tatínek byl za války totálně nasazený v Glogau. Když se vrátil, neměl nic. Ani mlátičku, ani šrotovník. Musel všechno těžce shánět, aby mohl zase hospodařit. A když si to pořídil, přišlo JZD a všechno mu sebrali. Protože byl kulak.“

  • „Rusové chtěli, aby tatínek zapřáhl koně do bryčky a odvezl je za nějakým důstojníkem. Jenže za humny srazili otce puškou z bryčky, odjeli sami a koně byli pryč. Tatínek přišel domů a plakal. Odpočíval tam na lavici ruský velitel, toho otec prosil, aby něco udělal. ‚Je válka. Já nemohu nic dělat,‘ krčil ten Rus rameny. Nikdy už jsme nezjistili, kde ty koně skončili. Krávy a všechna zvířata pozabíjeli, pak maso smažili, vařili a pekli. Zůstaly jen vnitřnosti poházené kolem stodoly.“

  • „Ta paní měla šátek zavázaný pod krkem. Nikdy před tím šátek nenosila, vždy byla pěkně načesaná. A teď se na mne dívala zpod toho šátku, byla taková zelená a žlutá. Její obličej se mi zdál nějaký známý, ale nemohla jsem ji poznat. ‚Květuško, pozdravuj maminku.‘ Jenže já jsem nevěděla, kdo to je. ‚Přece Slovíková.‘ A to jsem se rozbrečela, protože jsem ji měla ráda. Nikdy jsem neslyšela, že by někomu ublížila. Vždy každému pomáhala… Všechny zuby měla vybité, jak je ti suroví hlídači bili. Jenom jeden zub jí v puse zůstal. Neměli se dobře a všichni nosili pásky s písmenem N.“

  • „Zemřel Gottwald a já jsem musela fotit tryznu ve Vítkovicích na náměstí. To byl zážitek. Všichni vedoucí závodů z železáren tam nosili věnce. A já jsem tam stála s foťákem a musela každého vyfotit. Byla to taková zelená pergola, měla připomínat hrobku. Uvnitř byl Gottwaldův obraz a kladly se věnce. Z každého závodu několik chlapů, věnec a stuhy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 10.06.2017

    (audio)
    délka: 03:43:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Krajina se změnila. Bývala pěknější

Květoslava Blahutová / 1952
Květoslava Blahutová / 1952
zdroj: archiv Květoslavy Blahutové

Květoslava Blahutová, za svobodna Ulmannová, se narodila 4. února 1935 v rodině sedláka v Polance nad Odrou u Ostravy. Matka při porodu zemřela a pamětnici vychovávala rodina otcovy sestry. Roku 1942, v rámci dosídlování Sudet etnickými Němci, zabavili nacisté největším sedlákům v Polance nad Odrou grunty a poslali je na práci do Německa. Otec Ulmann pracoval jako čeledín na statku v německém Glogau. V dubnu 1945 byla Květoslava Blahutová svědkyní bojů o Ostravu a následné internace německých obyvatel. Po roce 1948 byl otec prohlášen za kulaka a byl mu zabaven veškerý majetek. V letech 1951 až 1954 pamětnice pracovala ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda v Ostravě. Později až do důchodu u Československých státních drah. V srpnu 1968 byla svědkyní okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.