„Ta paní měla šátek zavázaný pod krkem. Nikdy před tím šátek nenosila, vždy byla pěkně načesaná. A teď se na mne dívala zpod toho šátku, byla taková zelená a žlutá. Její obličej se mi zdál nějaký známý, ale nemohla jsem ji poznat. ‚Květuško, pozdravuj maminku.‘ Jenže já jsem nevěděla, kdo to je. ‚Přece Slovíková.‘ A to jsem se rozbrečela, protože jsem ji měla ráda. Nikdy jsem neslyšela, že by někomu ublížila. Vždy každému pomáhala… Všechny zuby měla vybité, jak je ti suroví hlídači bili. Jenom jeden zub jí v puse zůstal. Neměli se dobře a všichni nosili pásky s písmenem N.“
„Zemřel Gottwald a já jsem musela fotit tryznu ve Vítkovicích na náměstí. To byl zážitek. Všichni vedoucí závodů z železáren tam nosili věnce. A já jsem tam stála s foťákem a musela každého vyfotit. Byla to taková zelená pergola, měla připomínat hrobku. Uvnitř byl Gottwaldův obraz a kladly se věnce. Z každého závodu několik chlapů, věnec a stuhy.“
Tazatel: „Chtěli po vás v práci, abyste vstoupila do KSČ?“ – „Několikrát. Byla jsem kandidátkou na komerčního náměstka stanice. Musela bych ale vstoupit do strany a to jsem nikdy neudělala. ‚Jsi sama proti sobě,‘ říkal mi náčelník. Ale než bych vstoupila do strany, raději bych sama v družstvu okopala hektar řepy. A tím to skončilo. Potom už nepřišel, protože věděl, že s Blahutovou nic neudělá.“ Tazatel: „Proč jste nechtěla?“ – „Protože tatínek byl za války totálně nasazený v Glogau. Když se vrátil, neměl nic. Ani mlátičku, ani šrotovník. Musel všechno těžce shánět, aby mohl zase hospodařit. A když si to pořídil, přišlo JZD a všechno mu sebrali. Protože byl kulak.“
„Rusové chtěli, aby tatínek zapřáhl koně do bryčky a odvezl je za nějakým důstojníkem. Jenže za humny srazili otce puškou z bryčky, odjeli sami a koně byli pryč. Tatínek přišel domů a plakal. Odpočíval tam na lavici ruský velitel, toho otec prosil, aby něco udělal. ‚Je válka. Já nemohu nic dělat,‘ krčil ten Rus rameny. Nikdy už jsme nezjistili, kde ty koně skončili. Krávy a všechna zvířata pozabíjeli, pak maso smažili, vařili a pekli. Zůstaly jen vnitřnosti poházené kolem stodoly.“
Květoslava Blahutová, za svobodna Ulmannová, se narodila 4. února 1935 v rodině sedláka v Polance nad Odrou u Ostravy. Matka při porodu zemřela a pamětnici vychovávala rodina otcovy sestry. Roku 1942, v rámci dosídlování Sudet etnickými Němci, zabavili nacisté největším sedlákům v Polance nad Odrou grunty a poslali je na práci do Německa. Otec Ulmann pracoval jako čeledín na statku v německém Glogau. V dubnu 1945 byla Květoslava Blahutová svědkyní bojů o Ostravu a následné internace německých obyvatel. Po roce 1948 byl otec prohlášen za kulaka a byl mu zabaven veškerý majetek. V letech 1951 až 1954 pamětnice pracovala ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda v Ostravě. Později až do důchodu u Československých státních drah. V srpnu 1968 byla svědkyní okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.
Uprostřed Leo Ulmann / vlastní bratr Květoslavy Blahutové / promoce na veterinární fakultě v Brně / 50. léta / vlevo pravý otec Květoslavy Blahutové Eustach Ulmann / vpravo jeho druhá žena
Uprostřed Leo Ulmann / vlastní bratr Květoslavy Blahutové / promoce na veterinární fakultě v Brně / 50. léta / vlevo pravý otec Květoslavy Blahutové Eustach Ulmann / vpravo jeho druhá žena
Uprostřed Leo Ulmann s kyticí / vlastní bratr Květoslavy Blahutové / promoce na veterinární fakultě v Brně / 50. léta / Květoslava Blahutová napravo od bratra
Uprostřed Leo Ulmann s kyticí / vlastní bratr Květoslavy Blahutové / promoce na veterinární fakultě v Brně / 50. léta / Květoslava Blahutová napravo od bratra
Slepá kobyla Fuchsa s hříbětem / nevlastní otec Květoslavy Blahutové Josef Kubica získal Fuchsu v létě 1945, když mu před tím všechny koně odvedli vojáci Rudé armády
Slepá kobyla Fuchsa s hříbětem / nevlastní otec Květoslavy Blahutové Josef Kubica získal Fuchsu v létě 1945, když mu před tím všechny koně odvedli vojáci Rudé armády
Květoslava Blahutová s manželem Antonínem Blahutem / svatební snímek / auto i řidičem na svatbu zapůjčil tehdejší ředitel Vítkovických železáren Klementa Gottwalda Václav Belfín / 1953
Květoslava Blahutová s manželem Antonínem Blahutem / svatební snímek / auto i řidičem na svatbu zapůjčil tehdejší ředitel Vítkovických železáren Klementa Gottwalda Václav Belfín / 1953
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
