Václav Blabolil

* 1958  

  • "Já jsem pak chtěl udělat setkání s Havlem u něj přímo na Hrádečku. Takže když byly ty narozeniny Olžiny, tak jsem tam jel, už byl venku z kriminálu. Tak jsme si sjednali schůzku, nebo on říkal: 'Tak pojďte do pracovny,' tam jsme si to dohodli, on si to zapsal. Říkal jsem: 'Přijedeme sem, v rámci východních Čech, všichni chartisti, a prostě uděláme schůzku.' Tak on si to napsal, my jsme pak přijeli a on už to zapomněl. Takže Olga byla překvapená, no, ale my jsme si přivezli svačiny, tak to zas byla nadšená, že nemusí vařit a tak... Takže to jsme organizovali takhle, takovéhle setkání." - "Jaké to bylo, co jste tam probírali, diskutovali jste?" - "Diskutovali jsme, co je všechno možné. Protože my jsme se vzájemně neznali, nebo my jsme se znali, já tam jezdil, ale nevěděli jsme o sobě, jako že jsme chartisti. Takže co se týče materiálů, když cokoliv vyjde, nebo když bude podpisová akce, aby to bylo jednodušší ta komunikace."

  • "Olga byla přísná. Olga byla přísná, ale já jsem s ní měl dobré vztahy. Protože já jsem tam vlastně jako jediný přišel, jestli nechce s něčím pomoct. Se psem, Jula myslím, že se jmenovala, tak s tím jsem chodil ven, hrál jsem si s ním, takže já jsem byl takový... taková šedá myška stranou, že nikdo ani nevěděl, jak se pořádně jmenuju, a mně to nevadilo, ale to jsem to jenom nasával, tu atmosféru, to bylo něco úžasného. Protože oni tam dělali divadlo, ty scény z historie, živé obrazy, kdy vymysleli nějakou scénu z historie a teď každý si na sebe navlíknul něco, to si ušil nebo tak... A vlastně tam bylo plátno, na louce mezi stromy, a to plátno se rozhrnulo a tam byl nějaký výjev, kde byly ty postavy. A to celé mělo znázorňovat nějakou historickou událost. Nebo právě třeba ten Trešňák, on jí věnoval obraz, to bylo naivní umění. To bylo na stojanu malířském, a tam bylo uprostřed toho dvorečka a teď tam přijel Magor, který byl na svobodě, a začal ten obraz jako kritik kritizovat a hanit, a tenhle Třešňák ho zpoza toho obrazu obhajoval."

  • "Takže on mě vlastně uvedl na Hrádeček a pak jsem na ten Hrádeček jezdil pravidelně. Já jsem to řešil třeba tak, že jsem vzal do batohu magneťák, jel jsem na Hrádeček na kole a tam jsem nahrával desky. Protože tam byla Audience od Havla, tam byly desky. On byl ale už zavřený, to bylo v roce osmdesát, myslím, takže on už byl zavřený za VONS, to byl ten proces, a měl z toho čtyři a půl roku nebo kolik. Takže Olga byla ráda, protože já jsem jí vlastně hlídal chalupu, ona mohla se psem do lesa, a pak jsem tam nejen jezdil nahrávat, ale taky hrát ping pong, takže já jsem na tom Hrádečku strávil docela čas, no. A tam jsem chtěl podepsat Chartu, ale Olga mi to rozmluvila. Říkala, že bude lepší, když nebudu tak vyčnívat a že můžu spolupracovat, a dala mi úkol. Tam byl člen Jazzové sekce, nějaký Vlasta Matoušek, který byl zavřený. To byl nějaký proces s tou Jazzovou sekcí. Byl zavřený jako politický vězeň, takže mi dala za úkol zpracovat podklady, no. A já jsem znal ty některé lidi, takže jsem navštívil lidi, včetně rodičů, ty podklady jsem sehnal pro VONS, a protože on seděl s Havlem, tak to pak sehnali jinou cestou, ale už tenkrát jsem začal spolupracovat takhle. Chtěl jsem se plně odevzdat."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 07.02.2020

    (audio)
    délka: 02:36:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Charta nás spojovala, ale teď už jsme každý jinde

Václav Blabolil s rodinou, cca 1959
Václav Blabolil s rodinou, cca 1959
zdroj: Archiv pamětníka

Václav „Bahňous“ Blabolil se narodil 7. března roku 1958 v Broumově, ale rok nato se s rodinou odstěhoval do Trutnova. I když byl jeho otec přesvědčeným komunistou, sám od dětství projevoval vzdor vůči komunistické moci, což posílil i zážitek ze srpnové okupace roku 1968. Vyučil se automechanikem a v 17 letech se odstěhoval od rodičů. Od dětství propadl rockové hudbě a brzy se sblížil s undergroundovou komunitou ve východních Čechách. Kvůli prodělaným nemocem a panickým atakám se mu podařilo vyhnout povinné vojenské službě. Jezdil do undergroundové komunity v Nové Vísce, distribuoval samizdatový časopis Vokno a seznámil se s lidmi z disentu, včetně manželů Havlových, které navštěvoval na chalupě na Hrádečku. V roce 1985 podepsal prohlášení Charty 77. Několikrát zažil výslechy a domovní prohlídky. V roce 1989 stál u zrodu Občanského fóra v Chrudimi.