MUDr. Václav Bedřich

* 1932  

  • „Nastoupil jsem do dolu Nosek na Kladně. Dostal jsem karbidku, dostal jsem přilbu a přidělili mě k úderce. Ta úderka, to byla četa pracovníků, havířů – to byl tatínek a dva jeho synové svalovci. Byli z Podkarpatské Rusi a já jsem tam u nich byl takovej jako, že jsem běhal pro střelnou a tak dále. A starý pán byl zajímavý, že mi připadal jako Michelangelo. Šel na předku a rukama hladil skálu, která byla samozřejmě naprosto nerovná s dírama, a najednou řekl: ,Támhle vrtat a pak tadyhle vrtat.‘ A nešlo to (pochopit), ani ti kluci to nechápali proč, ale dědek měl jakoby cítění. Nechal to (udělat), navrtaly se (díry), dal se tam dynamit a odpálilo se to. A někdy se vyvalila úplná katedrála.“

  • „A já jsem povídal: ,Poslyšte, máte bolest? Ne. Máte úraz? Ne. Jdete s touhletou věcí? To jste snad mohl přijít za dne?!‘ – ,No, no, za dne, prosím vás. Vždyť máte šichtu, vždyť máte noční směnu!‘ Já povídám: ,To není noční směna a vaše chování mi připadá trošku hulvátský.‘ A on: ,No, no, no, tak máte peníze. Máte platy veliký!‘ Já povídám: ,Máme dvanáct set padesát kurun.‘ – ,No, no, tak máte byty a vily.‘ Já povídám: ,Hele, je půlnoc, pojďte k nám na malé kafe.‘ A on šel. Takže jsme šli přes park, do třetího patra. Tam byla chodba řádových sester, kde byly cely, ale řádové sestry tam už nebyly, byly tam zdravotní sestry. A já jsem říkal: ,Tady se zujte.‘ Tak se zul a capkal po rozestlaném gauči a chtěl jít k oknu, kde byl malej stoleček na to kafe, ale musel se hlavou vyhýbat mokrým plenám, které jsme tam sušili asi na čtyřech takových provazcích. Tak byl trošku překvapený, moc nemluvil, vypil kafe a vypadl.“

  • „Po maturitě jsme šli před komisi a tam byl dotaz: ,Takže vy byste chtěl do zdravotnictví?‘ – ,Jo, jo, jo.‘ – ,Dobře, dobře a budete taky soudruhu pracovat s mikroskopem?‘ – ,No, já nevím, možný to je.‘ – ,A kdo vyrábí mikroskopy?‘ – ,Meopta Košíře.‘ – ,Dobře, dobře a co je důležitý pro Meoptu Košíře?‘ – ,No, snad přesné strojírenství.‘ – ,Ano, ano a pro přesné strojírenství?‘ – ,No, hutě.‘ – ,Ano a pro hutě?‘ – ,Doly.‘ – ,Výborně, takže půjdete teďka na rok do dolů.‘ Byl jsem překvapený, protože jsem dobře studoval a měl jsem těch brigád poměrně hodně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 28.11.2019

    (audio)
    délka: 01:05:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mohl bych pořád jen děkovat

Václav Bedřich v roce 1945
Václav Bedřich v roce 1945
zdroj: archiv pamětníka

Václav Bedřich se narodil 13. září 1932 v Praze. V Praze absolvoval gymnázium v Křemencově ulici. Po maturitě chtěl studovat medicínu, ale než se na vysněnou školu dostal, musel nastoupit na rok jako horník do dolů Nosek na Kladně. Stal se očním lékařem a po absolutoriu dostal umístěnku do Českých Budějovic, následně působil v Českém Krumlově. Od roku 1946 je aktivním skautem. V roce 1990 byl kooptován jako poslanec do České národní rady za Občanské fórum. Svět politiky ale brzy opustil a nadále se věnoval medicíně a svým zálibám – malbě a sochařství. S manželkou Evou vychovali tři syny.