Ing. Josef Bauer

* 1951

  • „Firmu znárodnili, ale dům zůstal pořád ve spoluvlastnictví mého otce, dědy, mojí tety. No a když to znárodnili, tak potom v těch padesátých letech, začátkem, přišli za dědou, jestli by tu městskou organizaci, která řeší pohřebnictví a krematorium, jestli by tam děda nešel pracovat, protože se jim to rozpadá pod rukama. Tak to až s odstupem let si člověk uvědomuje, jak to pro něj muselo být těžké. Nejdříve mu všechno vzali a pak šel do svého majetku dělat, aby z toho měl někdo nějaký profit a aby ta služba fungovala.“

  • „Kdosi šel z nákupu a rajčata, to tam lítalo pořád, po těch vojácích. A bylo vidět, že tam ti ruští vojáci mají asi nějaký rozkaz, že nesmí nic dělat. Ale chvílemi to bylo tak napnuté, že najednou ty samopaly, nebo co měli přes ramena, strhli a začali mířit do lidí. Tak to pak vím, že všichni... Ale neviděl jsem, že by se tam nějak rvali a že by tam došlo k nějaké střelbě, že by byli mrtví, to jsem neviděl.“

  • "To znárodnění bylo nejasné a město se bránilo. Čili abychom se dohodli, aby na městu nezůstalo nic, tak jsme tam přišli, a to jsme zírali. Tam bylo někde v těch našich souvisejících budovách snad nějakých 800 - 900 rakví. Všechny stejné, takové ty černé s jakýmsi stříbrným označením. Jedna rakev za druhou. My jsme si na to museli vzít v tom devadesátém úvěr. Tam to měli na zásobách, že sklad asi 800 000, rakve, tehdy, v tom devadesátém roce. A pak jsme nevěděli, co s tím, tak se nakonec ještě všechno spálilo. Protože v tom devadesátém prvním druhém [roce] každý přišel, ten pozůstalý, a řekl: ,My si vybereme rakev.‘ Takže tyto tam ležely, a to bylo palivové dřevo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 28.01.2022

    (audio)
    délka: 02:09:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zašli jsme do papírnictví, koupili dva balíky papírů. A tak jsme začali privatizovat

Josef Bauer, 1. polovina 60. let
Josef Bauer, 1. polovina 60. let
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Bauer se narodil 2. září 1951 v Ostravě-Zábřehu. Matka Pavla, rozená Marková, se starala o domácnost, později pracovala jako účetní. Otec Josef, vzděláním doktor práv, po nástupu komunismu zastával úřednickou pozici ve vítkovických železárnách, kvůli nevhodnému kádrovému profilu právnické povolání vykonávat nemohl. Dědeček Josef Bauer ještě za Rakousko-Uherska začal podnikat v pohřebních službách, krátce po nástupu komunismu rodina o prosperující živnost přišla, v 50. letech následovalo zabavení nemovitostí. Josef vystudoval střední průmyslovou školu strojní a v roce 1976 získal inženýrský titul na Vysokém učení technickém (VUT) v Brně. Po studiích nastoupil jako statik a projektant ocelových konstrukcí v brněnské pobočce Továren mlýnských strojů (TMS), kde pracoval až do roku 1989. Po sametové revoluci rodina získala v restitucích zabavený majetek. V první polovině 90. let pak působil v privatizační komisi v rámci tzv. malé privatizace. V roce 2022 žil Josef Bauer v Brně.