Břetislav Baran

* 1928  

  • „V roce 1968 přišlo jaro a zdálo se, že poměry budou uvolněny. Vzpomínám si, že jsme byli v kanceláři pana Ondrušky, který byl kamarád mého tatínka a v minulosti dělal snad tajemníka lidové strany. Byli jsme u něj ještě s několika přáteli, stáli jsme u okna na dívali na sloup Nejsvětější trojice. A rozhodovali jsme se, jestli se dám do práce, tím myslím do politiky. A tenkrát jsme se rozhodli, že utvoříme městskou stranu lidovou v Olomouci. Moc lidí o tom ani nevědělo. Sotva jsme se dali dohromady, přišla normalizace. Bylo tedy hotovo. A teď byla otázka, zda v politice zůstaneme, nebo ne. Rozhodli jsme se, že ano, i když to byla docela odvaha hlásit se k jinému přesvědčení. Využili jsme toho k pořádání různých zájezdů a besed.“

  • „Měli jsme možnost dopisovat si se studentkami dívčí školy z Anglie. Mohli jsme tam tenkrát i jet. V závěru každého dopisu bylo, že se jistě brzy uvidíme. Někteří spolužáci toho využili a zůstali tam. Já se o to ani nesnažil, protože už kvůli rodičům bych neutekl. Toto dopisování mělo v budoucnu důsledek. V jednom z těch dopisů jsem zpochybnil sebevraždu Jana Masaryka. To se mi stalo skoro osudným. Asi po třech letech, v roce 51, si mě zavolala Státní bezpečnost a ukázala mi ten můj tři roky starý dopis ofotografovaný. Všechnu poštu do ciziny otevírali a cenzurovali. Říkali, že mě za to mohou zavřít. Byl jsem z toho v šoku. Byl jsem u nich asi hodinu a ten policajt mi řekl, že bych pro ně mohl něco udělat, ať jim napíšu posudek na vedoucího odbytu a vedoucího práce a mezd. Tak jsem to udělal. Dodnes si pamatuji, co mi na to řekl: ‚Ale soudruhu, to my všechno víme, že je ve straně. My ale potřebujeme znát jeho jádro. Jaký je opravdu? Nadává, nebo co dělá?‘ Oni chtěli znát jádro člověka.“

  • „Tatínek přišel z práce a řekl: ‚Pusť Londýn.‘ Pustil jsem to a poslechli jsme zprávy. Ani jsem si neuvědomil, že jsem to pak vždycky přeladil zpátky na Prahu. Dodnes si pamatuji, jak jednoho dne ve čtyři hodiny obklíčili němečtí vojáci dědinu a bouchali na okna: ‚Los, los, rychle otevřít.‘ Nahlíželi do komory, kde bylo obilí a sláma, dívali se mezi nářadí, asi jestli tam nemáme pušku. Jeden z těch Němců pak přišel k rádiu, nasadil si brýle a díval se na stupnici. Strnul jsem, jestli jsem vrátil vlnovou délku Z Londýna na Prahu. Naštěstí jsem to udělal. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdyby ne. Určitě by ale tatínka zatkli a došlo by k nějaké represi. Němec jen souhlasně pokývl a řekl: ‚V pořádku.‘“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Olomouc, 11.05.2018

    (audio)
    délka: 03:05:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejdůležitější v životě je duchovní zázemí

Břetislav Baran / Olomouc 2018
Břetislav Baran / Olomouc 2018
zdroj: Tomáš Netočný

Břetislav Baran se narodil 31. října 1928 v Blatci na Olomoucku. Rodina měla malé hospodářství, otec pracoval na dráze. Pamětník nacistické okupace a také okolností povraždění čtrnácti mužů z Kožušan těsně před osvobozením v květnu 1945. Vystudoval obchodní akademii v Olomouci. Účastnil se manifestačního pohřbu ministra zahraničí Jana Masaryka v březnu 1948. Na vojně byl zařazen mezi politicky nespolehlivé. Kolem roku 1951 ho vydírala Státní bezpečnost kvůli dopisu z roku 1948, ve kterém zpochybnil sebevraždu Jana Masaryka. Pracoval jako účetní a dělník v olomoucké Továrně obráběcích strojů. Od poloviny šedesátých let byl zaměstnaný v Sigmě Olomouc. Na jaře 1968 spoluzakládal městskou organizaci Československé strany lidové v Olomouci. Byl jejím jednatelem, předsedou a v sedmdesátých a osmdesátých letech zástupcem v Národní frontě. Prostřednictvím lidové strany organizoval zájezdy po sakrálních památkách a poutních místech v Olomouci a dalších městech. Od prosince 1989 do listopadu 1990 byl předsedou národního výboru v Olomouci. V následujících dvaceti letech pracoval na hospodářském odboru olomouckého biskupství.