Imrich Bugár

* 1955

  • "Určitě ti rozhodčí nebyli féroví, protože jsem se pak díval ještě na oštěp a na kouli. Co se týká oštěpu – byla tam velká brána, kterou otevírali podle toho, kdo házel. Když házel domácí, tak ji otevřeli, aby mu tam foukl průvan. Byla to obrovská brána – na každé straně deset vojáků v bílém oblečení. Oštěp váží 800 gramů, takže průvan ho dovedl popohnat. Oštěp tedy vyhrál také Sovět, místní."

  • "Když jsme byli přímo v Los Angeles, přišli za mnou a co prý říkám tomu, že i Češi odřekli olympiádu. Jestli prý půjdu na 'rudou' olympiádu. Říkal jsem, že na žádnou jinou olympiádu nejdu a že se připravuji na olympiádu tady v LA a že tady chci vyhrát. Řekli, že to nepůjde, protože olympiádu odřekli. Říkal jsem, že když tedy nepůjdu na olympiádu, pojedu konečně v létě na dovolenou. Tehdy už chodili českoslovenští novináři a že prý musím říkat, že souhlasím s bojkotem olympiády v LA. Říkal jsem, že nevím, proč bych s tím měl souhlasit, že nic špatného v LA nevidíme. Starali se o nás, točili o nás reportáž, jak se dobře připravujeme na olympiádu... a najednou v Československu odřekli olympiádu...?"

  • "Pomáhal jsem doma tátovi, chodili jsme na pole, do lesa na dřevo nebo jsme vzali kosu a jeli jsme na pole kosit trávu na seno. Později mi trenér říkal, že to bylo nejlepší speciální posilování pro disk. Možná jsem tedy měl dobré základy už tehdy. Nebo když bylo mokro a kombajny z JZD nemohly vyjet do pole, tak kdo mohl, šel na pole pomoct. Bylo to jako ve starých filmech, když sekalo dvacet lidí za sebou a všichni stejně. Byla to fuška, protože jsem si nemohl odpočinout, ti dědkové to uměli a já jsem to zpočátku dřel, ale udržel jsem jejich tempo..."

  • A jak jste tedy prožíval olympiádu v roce 1984, když vám vlastně oznámili, že tam nemůžete jet. Já jsem byl tehdy přímo v Americe a když nám oznámili poprvé, že Sověti odřekli olympiádu, tak jsem říkal: „Co je mi do nich, já jsem Čechoslovák.“ No ale týden nato taky nám oznámili, že i naši odřekli olympiádu, co já na to říkám a jestli půjdu na rudou olympiádu. Já jsem říkal: „Nikam nejedu, já jsem se připravoval do Los Angeles a buď tady, nebo nikam.“ Takže bylo to pro mě velký zklamání a měl jsem tam pak trochu potíže po návratu, protože říkali, že jsem špatně mluvil, ale nakonec se to všechno vyřešilo, takže dobrý.

  • Když jsme šli na ňákej mítink, tak jsme jeli sami, ale sem tam s náma jel ňákej cizí člověk, jo, který vlastně jsme věděli, že asi to má na starosti pak o nás napsat, co jsme dělali, s kým jsme se setkali. Hlavně, když jsme jeli do Ameriky nebo tak. Ale na soustředění ani nejezdili tolik, ale spíš na nějaký mezistátní utkání nebo třeba byla příprava na olympiádu v Los Angeles, tam s náma jeden pán byl. Ale nic jako, normálně se choval. Ale co napsal pak jako hlášení, to nevíme.

  • Celý život jsem rád házel, jo, když jsem třeba jako dítě chodil pást krávy, tak co tam budete dělat, že jo, tak jsem házel kameny různě do cíle, do dálky. Byl jsem dobrej, protože i ve škole jsem vyhrával závody v hodu kriketovým míčkem. Tam byly takový zajímavý věci, že když jsem, když jsme ve škole na házenkářským hřišti chtěli házet na výkon, tak jsem nemoh hodit, nemohli mi to měřit. Protože když jsem házel z jedný strany, tak jsem to hodil na tělocvičnu a když jsem házel od tělocvičny, tak ten míček letěl do kukuřičných polí. Takže když chtěli můj výkon měřit, tak museli jsme jít na fotbalový hřiště.

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hroznová ul. Praha 1, Eye Direct, 21.11.2016

    (audio)
    délka: 01:58:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Sportovní Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 22.05.2019

    (audio)
    délka: 50:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Bojkot Olympijských her v Los Angeles: Řekl jsem otevřeně, že Sověti mě nezajímají, byl jsem přece Čechoslovák

Imrich Bugár
Imrich Bugár
zdroj: archiv pamětníka

Imrich Bugár se narodil 14. dubna 1955 na jižním Slovensku v maďarské vesnici Ohrady poblíž města Dunajská Streda do maďarské rodiny. Má dva bratry, o pět let staršího Petra a o tři roky mladšího Ervina. V dětství rozvíjel svou fyzickou kondici při práci v hospodářství. Ve škole se projevil jeho mimořádný sportovní talent, když bez tréninku zvítězil v okrskové soutěži v hodu diskem. Chtěl v této disciplíně pokračovat, dostal se do dorostové reprezentace, až v roce 1974 přestoupil do Dukly Praha. Po vojně začal soutěžit profesionálně. V roce 1980 získal stříbrnou medaili na olympiádě v Moskvě, je mistrem Evropy z roku 1982 a mistrem světa z roku 1983. V roce 1984 se v USA připravoval na olympiádu v Los Angeles, ale účast v soutěži mu nakonec znemožnil bojkot olympiády ze strany států socialistického bloku v čele se Sovětským svazem. Jako jeden z mála československých sportovců vyjádřil sportovním funkcionářům otevřeně svůj názor na bojkot a lživou propagandu, který však nesměl prezentovat na veřejnosti. Komunistická propaganda zdůvodňovala bojkot olympiády neschopností zajistit sportovcům dostatečnou bezpečnost ze strany USA. Imrich Bugár měl však z Ameriky zcela opačnou zkušenost. Vyjadřuje se také k neférovému přístupu rozhodčích při olympiádě v Moskvě v roce 1980 a k tématu dopingu.