Bruno Ertelt

* 1930

  • „Tatínek byl ve Francii a u nás pracoval Francouz. Táta jednou přijel na dovolenou. Ten zajatec u nás nikdy nejedl u stolu, ale jídlo dostával. Tehdy zrovna ten Francouz dostal dopis, že jeho manželka žije s jiným chlapem. Byl z toho úplně pryč a plakal. S tátou si sice nerozuměli, ale přeci jen ho otec nějak uklidnil. Potom Francouzi odešli a přišli sem Rusové a Angličani. A to byl rozdíl. Angličani byli tady kousek ve staré továrně a Rusové na druhé straně. Táta byl potom v Rusku a u nás pak byl Rus Kosťa.“

  • „Byl nálet a jedno ruské letadlo spustilo bombu na barák, ve kterém se schovávali. Celý dům se roztřepal, ale bomba neexplodovala. Spadla asi metr vedle baráku, a kdyby vybuchla, tak jsou všichni mrtví. Tak to měl podruhé ve válce štěstí, že nepřišel o život.“

  • „Otec vzpomínal, jak se v ostravských dolech čeští dělnicí dobře zachovali k vězňům. V dole jim dávali chleba. Opravdu tam s nimi pěkně zacházeli. Otec byl rok pryč do roku 1946. My jsme se chystali na odsun a potom nám lidé říkali, že je otec ve sběrném táboře v Muně v Mikulovicích a že tam na nás čeká. Tak jsme ráno ve čtyři hodiny se sestrou šli až do Mikulovic a donesli mu jídlo a nějaké věci. Potom jsme šli zase za dva dny a otec už tam nebyl. Říkali nám, že odpoledne přišli nějací páni v kožených kabátech, naložili ho do auta a odvezli pryč. Máma málem omdlela, že ho zastřelili. Druhý den odpoledne přišla paní a říkala, že tatínek přijede vlakem. On se šel podívat po polích a přišel domů a říkal, že v Lipové mají také elektrickou líheň, a jak Němci odešli, že tam dvacet tisíc vajec spálili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Supíkovice, 05.04.2017

    (audio)
    délka: 02:30:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Zůstali díky líhni kuřat

Bruno Ertelt
Bruno Ertelt
zdroj: archiv pamětníka

Bruno Ertelt se narodil 28. března 1930 v Supíkovicích (německy Saubsdorf). Jako naprostá většina obyvatel obce byli i jeho rodiče německé národnosti. V době předmnichovské krize rodina uprchla za hranice do Německa, kde zůstala několik týdnů. Za války musel otec narukovat do wehrmachtu a prošel pak boji ve Francii a v Rusku, kde se účastnil útočných i ústupových bojů u Moskvy. Na podzim roku 1943 ho ze zdravotních důvodů v osmačtyřiceti letech z armády propustili a vrátil se domů. Na konci války otec ještě velel místní jednotce domobrany Volkssturm. V létě roku 1945 otce zatkli a umístili do internačního tábora v Domašově a následně poslali na práce v Dole Jan Maria ve Slezské Ostravě. V roce 1946 ho přemístili do sběrného tábora v Muně Mikulovice, odkud měl být společně s rodinou transportován do některé z okupačních zón Německa. Otce ale ze sběrného tábora vytáhli muži v kožených kabátech. Nešlo však o zatčení, ale naopak ho jako odborníka potřebovali pro chod líhně kuřat v Lipové. Erteltovi tak nakonec jako jedni z mála místních Němců zůstali v Československu. V roce 2017 žil Bruno Ertelt společně s manželkou v České Vsi.