Ludmila Vlachová

* 1937

  • „Svého otce si v podstatě nepamatuji. Vybavuje se mi jen jedna vzpomínka, jak utekl z koncentráku v Breslau. Bydleli jsme v Horních Pasekách u Rožnova a jednou v noci klepal na okno. Mně se strašně líbila zlatá spona, co nosil ve vázance. Měla jsem asi čtyři roky a pořád jsem si s ní hrála. Od té doby jsem ho samozřejmě neviděla. A moje matka dělala spojku. Nosila vzkazy a ostatní věci. Pamatuji si, že když jsem měla asi pět let, tak jsme se jednou sbalily a šly do lesa. Máma mně řekla, ať si tam sednu ke smrčku a počkám, že za chvíli přijde. A ona nesla tašku jídla partyzánům. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Máma byla v Rožnově ve spojení s paní Stromšíkovou, která ji upozornila, že po ní jdou Němci, aby mě někam dala. K mé babičce to nešlo, protože žila v dřevěné chaloupce v horách, kde byli její synové s rodinami. Tak mě dala do dětského domova pro sirotky v Rožnově. Krátce nato si pro ni přišlo SS a odvezli ji. Bylo to v létě a já jsem byla u stařenky a najednou přišel někdo z Rožnova a řekl babičce, že ji sebralo gestapo.“

  • „Kamarádila jsem s takovou holčičkou a ona měla jít čistit obrovský sporák uprostřed kuchyně. Drhl se smirkem. Šla jsem jí pomoct, abychom si mohly jít brzo hrát na dvůr. Najednou se otevřely dveře a stála tam moje maminka. Představte si, já jsem ji poznala podle zubů, které jí nestačili vymlátit. Měla nádherné zuby, přišla do chodby, usmála se a já jsem ji hned poznala. No, tak jsme začaly. Potom jak jsme se vrátily domů, tak jsme měly jeden pokoj, ve kterým byla postel bez matrace, bez slamníku, prázdná skříň a jedna malá spížka. Takže jsem začínaly úplně od nuly. Matka byla moc nemocná. Spaly jsme na jedné posteli a mě v noci vzbudilo to, že vedle mě leželo něco ledového. Byla tak nemocná, nebyla mrtvá. Takže jsem s ní chodila pořád po doktorech. Potom začala pracovat v Mopu, což byla továrna na punčochy v Rožnově. Tak jsem chodila s ní. Lehla jsem si pod stůl, a potom jak jsem byla větší, tak jsem jí pomáhala. Párovala punčochy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 28.11.2016

    (audio)
    délka: 01:39:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka přišla do chodby, usmála se a já jsem ji hned poznala podle jejích krásných zubů

Ludmila Vlachová v roce 1983
Ludmila Vlachová v roce 1983
zdroj: archiv bezpečnostních složek

Ludmila Vlachová, rodným příjmením Koláčková, se narodila 30. dubna 1937 v obci Vidče jako jediné dítě rodičům Karlovi a Marii. Oba její rodiče se za druhé světové války zapojili do odboje. Otce za odbojovou činnost a následný útěk z vězení v dubnu 1944 popravili v Breslau (ve Vratislavi) a matku bezmála dva roky věznili v koncentračním táboře Ravensbrück. Malou Ludmilu matka před zatčením ukryla v dětském domově v Rožnově pod Radhoštěm, kde zůstala až do konce války, než se spolu opět šťastně setkaly. V roce 1951 se matka znovu provdala a všichni se pak přestěhovali do Olomouce.