Jaroslav Grosman

* 1924  †︎ 2012

  • „Pro mě přišel trošku pozdě. Byl jsem přesvědčen, že ten starý komunistický režim nevydrží, ale že se bude tak dlouho držet u moci, to mne velice překvapilo.“

  • „Trošku mne překvapil průběh toho celkového dění, je to politika. My normální lidi si nemůžeme diktovat. Je to věc, která nezáleží na nás, ale na těch vyšších kruzích. To není jenom v naší republice, to se jedná o problém celého světa. Jinak jsem velice rád, že k tomu konečně došlo.“ „Takže jste očekával že, to, co se stalo v roce 1989, přijde?“ „Dřív, než jsem si myslel. Já to čekal už dlouho.“ „Takže to přišlo později, než jste očekával?“ „Ano. To víte člověk mého ražení a myšlení stále doufal, že přijde k nějakém zvratu a že to není možné, aby se udrželi. Já jsem v Sovětském svazu byl za války, bojoval jsem na jejich straně, ale to, co přišlo sem, s tím jsem nepočítal.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Roztoky u Jilemnice, 25.07.2009

    (audio)
    délka: 05:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já jsem v Sovětském svazu byl za války, bojoval jsem na jejich straně, ale to, co přišlo sem, s tím jsem nepočítal

Jako dvacetiletý byl Jaroslav Grosman totálně nasazen v pobočce firmy Daimler-Benz v Nové Pace. S přáteli přerušili elektrické vedení a vyřadili tak část továrny z provozu.
Jako dvacetiletý byl Jaroslav Grosman totálně nasazen v pobočce firmy Daimler-Benz v Nové Pace. S přáteli přerušili elektrické vedení a vyřadili tak část továrny z provozu.
zdroj: sbírka Post Bellum

Jaroslav Grosman se narodil 13. srpna 1924 v Roztokách u Jilemnice. V roce 1944 byl totálně nasazen v továrně firmy Daimler-Benz v Nové Pace. Při práci v továrně se podílel na sabotážích výroby poškozujících nacistický válečný průmysl. Poté, co sabotáže začalo vyšetřovat gestapo, Jaroslav a jeho kamarád Horáček utekli z Protektorátu Čechy a Morava přes Slovensko do Polska s cílem připojit se k bojům na východní frontě. Po překročení frontové linie byli zajati Rudou armádou. Sovětskou tajnou službou NKVD byli oba obviněni ze špionáže a posláni do gulagu. Při transportu se jim podařilo utéct a posléze vstoupit do československého armádního sboru. Jaroslav sloužil u pěchoty a zúčastnil se bojů na Dukle v září 1944. Při bojích byl raněn. Po návratu na bojiště byl zařazen jako spojař. V roce 1948 odmítl ideologii KSČ a odešel do emigrace. Přijal nabídku americké tajné služby a působil jako „agent chodec“. Při plnění zvláštního úkolu v roce 1948, kdy se měl Jaroslav podílet na únosu bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny, Jaroslava udal jeden ze spolupracovníků a Státní bezpečnost ho zatkla. Jaroslav byl brutálním způsobem „vyslýchán“ a odsouzen k  20 letům vězení, ztrátě majetku a občanských práv. Z vězení byl propuštěn až v roce 1963. Zbytek života strávil v rodných Roztokách u Jilemnice, kde pracoval v dělnických profesích. Státní bezpečnost ho však sledovala až do roku 1989. Zemřel 2.4. 2012.