„Já jsem v Sovětském svazu byl za války, bojoval jsem na jejich straně, ale to, co přišlo sem, s tím jsem nepočítal.“
Jaroslav Grosman se narodil 13. srpna 1924 v Roztokách u Jilemnice. V roce 1944 byl totálně nasazen v továrně firmy Daimler-Benz v Nové Pace. Při práci v továrně se podílel na sabotážích výroby poškozujících nacistický válečný průmysl. Poté, co sabotáže začalo vyšetřovat gestapo, Jaroslav a jeho kamarád Horáček utekli z Protektorátu Čechy a Morava přes Slovensko do Polska s cílem připojit se k bojům na východní frontě. Po překročení frontové linie byli zajati Rudou armádou. Sovětskou tajnou službou NKVD byli oba obviněni ze špionáže a posláni do gulagu. Při transportu se jim podařilo utéct a posléze vstoupit do československého armádního sboru. Jaroslav sloužil u pěchoty a zúčastnil se bojů na Dukle v září 1944. Při bojích byl raněn. Po návratu na bojiště byl zařazen jako spojař. V roce 1948 odmítl ideologii KSČ a odešel do emigrace. Přijal nabídku americké tajné služby a působil jako „agent chodec". Při plnění zvláštního úkolu v roce 1948, kdy se měl Jaroslav podílet na únosu bývalého ministra spravedlnosti Prokopa Drtiny, Jaroslava udal jeden ze spolupracovníků a Státní bezpečnost ho zatkla. Jaroslav byl brutálním způsobem „vyslýchán" a odsouzen k 20 letům vězení, ztrátě majetku a občanských práv. Z vězení byl propuštěn až v roce 1963. Zbytek života strávil v rodných Roztokách u Jilemnice, kde pracoval v dělnických profesích. Státní bezpečnost ho však sledovala až do roku 1989.
