Nadpraporčík v.v. Antonín Mora

* 1923  †︎ 2014

  • „Palbu a rozmlátili to tam na cimpr campr. To město se jmenovalo Krościenko. A nám bylo divné, že kostel zůstal stát. Tak jsme šli podat hlášení, že město je rozbombardované, a stojí kostel. Tak: ,Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, zjistit, proč zůstal stát kostel.‘“

  • „Ustřelili jednomu psovi ocas, ohon. Tak mu vzal pušku a střelil psa do hlavy. Pes zakňučel, svalil se a tamti psi se na něj vrhli. Chtěli ho sežrat, asi byli hladoví. A najednou tam byla zřícenina hradu a za hradbou té zříceniny hradu se ozvaly dva výstřely a ty dva psy padli.“

  • „A oni začali řvát: ,Die Russen sind schon da.‘ Rusové jsou opět zde. A mazali pryč. A postříleli jsme jich dost. Na poli tam leželo přes stovku mrtvých Germánů. A mladí patnáctiletí kluci patnáctileté, sbírali jejich samopaly, hnali je a stříleli za nimi až do další vesnice. Němci nestačili utíkat.“

  • „Sloužil v československé armádě jako zupák se Slovákem. A Slovákovi nadával: ,Ty bolševiku, já tě předám Germánům a budeš vidět.‘ Ale nepředal, protože on ho zachránil. Vybuchnul blízko něho těžký dělostřelecký granát, zasypal ho, on ho Slovák vyhrabal a donesl ho na ošetřovnu. Zachránil mu život.“

  • „Tam byli Češi, měli majetky a z vedlejších vesnic tam chodili nádeníci na práci. Za šedesát grošů od nevidím do nevidím. Okopávat řepu. Akorát na chmelu, tam se pěstoval chmel, se dalo vydělat, protože tam bylo od věrtele. Kdo kolik věrtele načesal, tolik dostal lístků. A potom, když se končila sezona, chmel se už jenom sušil na sušárnách, dostali výplatu. Tak matka chodila trhat chmel a já jsem jí chodil pomáhat, když jsem měl pást krávy. (Smích) A bydleli jsme v podnájmu. V takové kůlně, byl takový přístavek jako kůlna a nad tím byla sušárna chmele. My jsme tam bydleli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horažďovice, 02.03.2013

    (audio)
    délka: 03:23:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když jsem šel do války, měl jsem 88 kilo, když jsme vylezli z lesů, měl jsem 42

Antonín Mora, 2.3.2013
Antonín Mora, 2.3.2013
zdroj: autor Luděk Jirka

Nadpraporčík v. v. Antonín Mora se narodil 27. 12. 1923 v obci Kvasilov na Volyni v tehdejším Polsku. Vystudoval osm tříd české školy a poté získal zaměstnání ve zdejším pivovaru. Na Volyni prodělal také sovětskou a nacistickou okupaci západní Ukrajiny. V letech 1942-1944 spolupracoval se sovětskými partyzány plukovníka Medvěděva, předával jim informace a jednou se s nimi dokonce účastnil obrany ukrajinské vesnice před nacistickými vojáky. Dne 15. 3. 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru, v Jefremově nastoupil do 2. paradesantní brigády a účastnil se výcviku jako parašutista. Po výcviku v Jefremově byli vojáci přesunuti do Proskurova a první bojový střet prodělali u města Krosna. Poté byla brigáda soustředěna a odletěla na slovenské letiště Tri Duby na pomoc Slovenskému národnímu povstání. To však bylo brzy poraženo, nastala dezorganizace, a tak se Antonín Mora s dalšími vojáky stáhl do hor a bojoval jako partyzán. Nakonec se v Kežmaroku opět setkali s armádním sborem a poté byli vysláni na slovensko-maďarskou hranici, aby dohlíželi na odsun maďarského obyvatelstva. Poté byl Antonín Mora povolán do pohraničí na Podbořansko a Lounsko a po uklidnění poválečných nevraživostí dostal hospodářství u Horšovského Týna. Soukromě hospodařil až do vzniku JZD, a ačkoliv do kolektivního hospodaření vstoupil, dlouho nevydržel a narukoval opět do armády. Sloužil v Horšovském Týně, ve Kdyni a v Žatci. Poté přišel do Horažďovic, kde pracoval v místních dolech. V současnosti žije Antonín Mora v Horažďovicích. Zemřel 7. dubna 2014 v Horažďovicích.