Otakar Binar

„První den zahájení byl pro zaměstnance. Byl tam ministr spojů, nevzpomenu si na jméno. S Hubáčkem jsme se domluvili, vyšli jsme po schodišti nahoru, ale tam jsme si sedli. Tam je takové vlnité zrcadlo, sedli jsme si nenápadně k němu. Nejdřív měl proslov ředitel Pozemních staveb, ten potom předával diplomy pracovníkům. Pravda je, že tam podmínky samozřejmě nebyly jednoduchý. Už na podzim je tam zima, mrzne, fouká vítr. Zejména šoféři to neměli jednoduché, protože dnes je cesta na Ještěd rozšířená, původně byla uzoučká. Když opravdu napadl sníh, nebylo tam jednoduché nahoru vyjet. Děkoval pan ministr. Všimli jsme si, že pan ředitel ukázal na Hubáčka panu ministrovi, kdo tam sedí. Ale opravdu nikdy nepadlo slovo Hubáček. Jako když tam architekt Hubáček, autor objektu, není. Když se vyskytla nenápadná chvilka, tak jsme barák opustili.“

„Když mi Hubáček ten úkol zadal, měl jsem s tím právě ten problém, nejen že jsem neměl zkušenost, ale vycházel jsem z toho, že interiér by měl zachovávat jakéhosi ducha objektu, že by mělo dojít k jednotě. Ten barák má nějaký vtip. Objekt nemá běžnou technologii. Používal se hliník, ocel, což nebylo úplně běžné. Například jsem se snažil vyloučit dřevo, ale ono to úplně nejde. Pokud je tam dřevo, povrch je černý. A k černému se hodí bílá. Takže je tam hodně kombinací černé a bílé. Barák má vtip. Podařilo se mi vymyslet systém háček. Jimi je vybaven celý hotelový pokoj. Jsou to dvě háčka, do toho je vložený rám a je z toho lůžko. Na háčko je položené sklo a je z toho stolek.“