Ing. Mirko Jelčić

* 1955  

  • „Možná jsme žili nějakou iluzí, že to neexistuje. Je jasné, že to existovalo. Říkám obzvlášť ta Bosna, Sarajevo, že už je to hotové, že je bratrství, jednota a tak dále. A my jsme možná žili iluzí. A já myslím, že je to pravda, že ty věci byly zakázané a potlačované a potom to explodovalo jako Papinův hrnec, protože to nebylo možné ventilovat. Potom přišli všichni ti emigranti – ti, co byli venku – a ty akademie, chorvatská, srbská, slovinská, začaly mluvit o tom, co se má dělat, aby se ochránily národní zájmy a tak dále. To byly věci, kterých jsme si možná nevšímali nebo jsme nebyli informovaní. A to možná mělo za následek ten výbuch a potom i válku.“

  • „To byla ta základní humanitární pomoc, která byla. A prostě pořád jsem měl hlad. Pořád. Nikdy jsem se nemohl najíst dosyta. Čtyřiadvacet hodin denně jsem cítil hlad. A ostřelování bylo špatné, ale člověk si na to nějak zvykne.“ – „Jak si na to člověk zvykne?“ – „Zvykne prostě. Já si vzpomínám, moje maminka, oni bydleli ve čtvrtém patře, pak bylo ještě jedno patro a potom byla taková terasa. A ona šla sbírat dešťovou vodu na terasu. A přiletěl granát a trefil se mezi třetí a čtvrté patro. A já jsem byl dole a slyším to. A já jsem nevěděl, kde ten granát skončil, tak jsem se šel podívat. A ona pořád sbírala vodu, vůbec nešla.“ – „Že nereagovala máma, už si tak na to zvykla.“ – „Já říkám: ‚Co děláš?‘ A ona říká: ‚Jestli trefí, trefí. Já vodu potřebuju.‘“

  • „Když začne válka, hned jsou ti špatní lidé první, kterým se dávají zbraně. V Sarajevu nebyla žádná organizovaná armáda, to nebylo. A první, kdo se chytil těch zbraní, byly ty gangy. A oni si prakticky dělali, co chtěli, nějaký čas. Potom to nějak ukočírovali, ale to nevím, jestli víte, že byly takové silné… že gangy zabíjely policisty. A ty gangy si prakticky dělaly, co chtěly. Přišli a říkají: ‚Z vašeho domu někdo dává signály. A my to musíme prohledat.‘ A prohledali a zlato brali a tak dále. A potom se i zabíjeli lidé, zabíjeli se lidé kvůli bytům, zvlášť Srbové se zabíjeli.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 03.08.2018

    (audio)
    délka: 01:38:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu We're not alone: the stories of our minorities
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ostřelování bylo špatné, ale člověk si na to nějak zvykne

Mirko Jelčić, 2018
Mirko Jelčić, 2018
zdroj: Post Bellum

Mirko Jelčić se narodil 18. září 1955 v Sarajevu v tehdejší Federativní lidové republice Jugoslávie. Absolvoval gymnázium a poté i studium elektrotechniky na Sarajevské univerzitě. Vstoupil do komunistické strany, pracoval v sarajevské telekomunikační společnosti a podílel se na vývoji softwaru pro zimní olympijské hry. Působil ve vývojové sekci státního podniku UNIS a na sklonku osmdesátých let založil se dvěma společníky vlastní firmu, zabývající se vývojem telekomunikačních technologií. V letech 1992 - 1993 prožil blokádu a ostřelování Sarajeva, oženil se a stal se otcem. Po odchodu z Bosny založil v dubnu 1993 se stejnými společníky novou firmu, tentokrát se sídlem v Praze, která uspěla na světovém trhu. Žil ve Spojených státech, v roce 1998 se i s rodinou trvale usadil v Čechách. Věnuje se poradenství a podniká v energetice.