Karol Dobiaš

* 1947

  • „Samozřejmě, každý titul byl dobrý z jednoho prostého důvodu, a to, že měl nějaký finanční efekt. Tenkrát nám dali za titul pět tisíc korun. To byly velké peníze na tu dobu. Znamená to, že když jsem čtyři zápasy doma vyhrál, tak jsem měl čtyři tisíce. Za zápas bylo tisíc korun. Měl jsem i osm set korun kalorné za to, že jsem trénoval. To dával fotbalový klub na přilepšení ke stravě. S dalším jsem bral osm a půl tisíce korun. To byly obrovské peníze na tu dobu, protože ředitel ve fabrice měl tři, tři a půl tisíce korun. Takže v trnavské éře jsem takové peníze dostával a za titul jsem měl navíc třeba pět tisíc. Dneska za titul máte dva, tři, čtyři miliony. My měli pět tisíc korun.“

  • „Tak samo sebou jsem byl vychováván ve skromných podmínkách, což je logické, protože se nebraly miliony jako dneska. Platy byly průměrné. Výchova probíhala tak, že máš slušně pozdravit, když jdeš po ulici, a být relativně dobrosrdečný, což, myslím, jsem. A ve fotbale jsem se naučil pořádku. Nebudu to srovnávat s touto dobou, kdy je hráčům jedno, že hodí jeden, dva, tři dresy mezi lidi. Tehdy dresů nebylo tolik. Dnes hráči každý měsíc chtějí nové kopačky. My měli kopačky Pumy v trnavské éře, národní mužstvo mělo Adidasy. Já si je ošetřoval, měl jsem na ně napínáky. Když pršelo, tak jsem je umyl a dal do nich noviny. Vydržely dva roky, ale dneska je jiná doba, tak nebudu srovnávat. Naše doba byla skromná. My hráli za tisíc korun. Takže skromnost. Skromnost, to byl základ.“

  • „Pak, po nějakých letech, nebavím se o době, kdy jsem měl osmnáct, ale nějakých pětadvacet, to jsme vždy vběhli do baru. Dali jsme si něco a šli jsme ve tři čtyři ráno domů. V devět nebo v deset byl trénink. Byli jsme mladí, měli jsme spalování, tak nám to nevadilo. Dvoje tepláky, pivečko na spravení a šli jsme dál.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 13.02.2017

    (audio)
    délka: 03:42:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dvacet tisíc lidí křičelo, že jsem zrádce slovenského národa

Karol Dobiaš, 2017
Karol Dobiaš, 2017
zdroj: autoři natáčení

Karol Dobiaš se narodil 18. prosince 1947 v Trnavě. Vyučil se soustružníkem. Od dětství byl jeho největší zálibou fotbal. V roce 1965 byl přijat do ligového mužstva Spartak Trnava. V letech 1970 a 1971 byl zvolen nejlepším československým fotbalistou. Za československou reprezentaci odehrál šedesát sedm zápasů. V roce 1976 byl součástí národního týmu, který zvítězil na mistrovství Evropy. Po jedenácti letech v barvách Spartaku Trnava přestoupil do pražských Bohemians. Přestože patřil mezi nejlepší fotbalisty a byl o něj zájem v zahraničí, neuvažoval o emigraci, protože nechtěl způsobit problémy rodičům. Za komunismu mohli fotbalisté přijmout nabídku hrát za zahraniční klub až poté, co jim bylo dvaatřicet let a měli odehráno pětačtyřicet utkání za národní mužstvo. Když splnil tyto podmínky, odjel do Belgie hrát za KSC Lokeren. Po návratu se usadil v Praze, pracoval jako trenér a poté se věnoval vyhledávání talentovaných fotbalistů.