Horst Adler

* 1944

  • „Denně jsme mluvili o tom, jaké to bylo doma, jaké by to tam teď být mohlo. Znal jsem jména sousedů, znal jsem jména všech ulic. Když jsem jel v sedmdesátých letech poprvé do Československa, stačilo, abych se podíval, a hned mi bylo jasné, aha, tady bylo to, tam bylo ono. Doma to bylo permanentním tématem rozhovorů, pořád se o tom mluvilo. Mně tehdy byly jen dva roky, nepamatoval jsem si na nic, ale věděl jsem všechno. Všechny tyto věci jsem si tak zvnitřnil, že když se mě někdo zeptá, kde je můj domov, řeknu Dolní Paseky. Velkou část svého života jsem samozřejmě prožil v Tirschenreuth, tady jsem také svým způsobem doma, cítím se tu dobře, ale když se mě někdo zeptá, kde je má vlast, pak zcela samozřejmě odpovím, že je to Aš nebo Dolní Paseky.“

  • „Nebylo to jednoduché. Pro mě ale bylo velmi zajímavé vidět, kde jsem se narodil a strávil první roky svého života. Pro rodiče a prarodiče to také byla veliká vnitřní potřeba, jít tam, kde strávili první desetiletí svého života, kde žili, kde pracovali. A tak to bylo opravdu velké zklamání, když viděli, jak byl jejich dům nebo dům sousedů vydán zkáze a rozpadu, nebo že byl vyhozen do povětří a nezbylo z něj vůbec nic. To bolelo hodně. Zcela mimořádně se vedlo lidem, když viděli, jak jsou zplundrované kostely a hřbitovy. Je to prostě tak, že místa, kde byl člověk pokřtěn, kde se oženil, kde měl biřmování, s těmi ho pojí mimořádné vzpomínky. Nebo když jde na hřbitov a musí myslet na to, že pod touto hromadou nepořádku jsou pochováni vlastní rodiče nebo prarodiče, že je místo úplně zplundrováno a využívá se jako skládka, tak, jako to bylo u nás v Dolních Pasekách. Tam byl vedle hřbitova statek a dobytek a prasata se zabydlely na hřbitově a procházely se mezi posledními zbylými náhrobky. To tedy bylo pro lidi velikánské zklamání.“

  • „Překvapení, když jsme znovu přijeli do Aše, bylo veliké. Lidé ještě měli v hlavě, jak město vypadalo, když ho opouštěli. A právě tento obrázek v paměti a realita na místě… velmi zajímavé. V Aši toho bylo hodně zničeno a všude čekaly jen ruiny. Během tolika let vlády komunistického režimu se ho podařilo velmi zplundrovat, mnohé a rozsáhlé městské části byly zbourány. Pohled na město byl tehdy vskutku strašidelný. Rozpadlé a zanedbané domy - všude okolo. Dnes už město vypadá zase jinak. Ruiny byly odstraněny, na jejich místech a na místech bývalých fabrik jsou dnes zelené plochy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rehau, Německo, 15.07.2018

    (audio)
    délka: 01:49:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Stories of the expelled Germans born in the Karlovy Vary region
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

O nelehkých věcech je potřeba mluvit. Ne o nich mlčet.

Horst Adler
Horst Adler
zdroj: Post Bellum

Horst Adler se narodil 20. listopadu 1944 v Aši. Jeho rodina žila v nedaleké osadě Dolní Paseky, odkud byla roku 1946 vystěhována do Německa. Po strastiplné několikatýdenní cestě dorazila do bavorského Tirschenreuth, vzdáleného pouhých několik desítek kilometrů od původního domova. Až do roku 1951 žila rodina v uprchlickém lágru, poté se jí podařilo postavit si vlastní dům a začít novou existenci. Ačkoliv malý Horst žil v Dolních Pasekách pouze dva roky jako dítě, díky tomu, že vzpomínky na bývalou vlast byly stálým tématem rozhovorů v rodině, místo se mu stalo velmi blízké. Poté, co roku 2006 ukončil své celoživotní povolání učitele na gymnáziu v Tirschenreuth, plně se věnuje aktivitám spjatým s ašským regionem. Je předsedou Heimatverband Asch a Stiftung Ascher Kulturbesitz. Inicioval a podílel se na řadě projektů, které vedou k dokumentaci a zachování bohatého kulturního dědictví a historie Ašska.