Ivana Zittová

* 1967

  • „V zimě… možnosti jsou. Ale tam já jsem v životě nešla, protože tam všechno chytnete. Co ještě neznáte z breberek, chytnete tam. A musíte si všechno hlídat. Spát na mobilu, spát na občance. Krade se tam strašně.“ – „A kde?“ – „Všude. Tyhle azylový domy, většinou se tam krade. Já jsem třeba už pracovala, ale chodila jsem zpod mosta, z hlaváku ještě, do práce, protože jsme nemohli sehnat ubytovnu, tak vlastně do 9. ledna 2018 už jsem chodila do práce, ale chodila jsem zpod mosta. Jednou jsme zkusili zadarmo to ‚Áčko‘ na Maninách, jak se říká zkráceně Armádě spásy – a ne, v životě bych tam už nešla, já jsem byla nevyspalá.“ – „A co jste dělala přes zimu, když jste byla na ulici tak dlouhý roky?“ – „Normálně v lesíku, udělala jsem si ohýnek, stany občas se našly, tak jsem si ho zašila, já ráda vyšívám. Dalo se všechno.“ – „Jste měla spacák, bágl…?“ – „Stačilo.“

  • „My jsme měli totiž povinný zprávy, to bylo povinně. A my už jsme to věděli, my už jsme na všechno kašlali. Žádný vycházky, nic, čekali jsme jenom. Von to vyhlásil [Václav Havel vyhlásil amnestii] a šli jsme podle abecedy, já byla Krásová, od K, takže jsem šla až 5. ledna.“ – „Takže pro vás byla celá změna režimu jenom ta amnestie?“ – „No, pro nás jo.“

  • „No já jsem utíkala za kamarádama, schovávala jsem se na nádraží a všude možně a začalo se mi to líbit. Čuchla jsem si k chlastu, samozřejmě… Dodnes jsem teda vedená jako alkoholik, i když už nepiju od roku 2017, mám práci, mám všechno… Ten chlast, to je motivace… A ta svoboda. Mě to lákalo. Tak jsem se dostala do dětskýho domova do Kostomlat pod Milešovkou.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 03.04.2019

    (audio)
    délka: 01:30:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dostat se z ulice je možné, ale potřebujete pomocnou ruku

Narodila se 1. prosince 1967 v Rakovníku jako Ivana Krásová. Když jí bylo šest let, rodina se přestěhovala z obce Křivoklát do Prahy. Rodinné prostředí bylo velmi nezdravé, matka pila a otčím ji bil, zřejmě došlo i k sexuálnímu zneužití. Od třinácti let soustavně utíkala z domova a po čase byla umístěna ve výchovném ústavu v Kostomlatech pod Milešovkou. Po návratu do Prahy začala žít prakticky na ulici. Přespávala na hlavním nádraží, před policií se skrývala i v podzemních kanálech. Za krádeže, výtržnictví či příživnictví byla opakovaně vězněna, poprvé v devatenácti letech. V tomto způsobu života pokračovala i po pádu komunismu. Před několika lety překonala závislost na alkoholu, zapojila se do sociálního projektu Pragulic, vdala se a našla si stálou práci a bydlení.