"Škodovka byla za války bombardovaná. Tenkrát si spletli závody a bombardovali Slovanské údolí, ale my jsme se na konci války zrovna přestěhovali do Pařížské ulice. Bombardování si ale pamatuju ze školy. Ve sklepě jsme měli vyhrazené lavice. Každá třída měla svůj kout. Zahoukali a už jsme mazali všichni do sklepa."
"Během měnové reformy si pamatuju, že nám ve škole řekli, že nesmíme nikam chodit. To bylo, jako by nám řekli, ať jdeme. Byli jsme zamčení ve škole. Když jsme šli domů, lítalo nad Plzní letadlo – čmelák a z výšky fotili demonstraci. Prý tehdy zavřeli 600 lidí. Byl jsem po deváté třídě a moje starší sestra se toho účastnila. Její spolužák dostal vyhazov ze školy, že šel do průvodu. Vepředu v průvodu šly tři holky, nesly českou vlajku a velký obraz prezidenta Beneše."
"V roce 1945 se pamatuji, že na místo, kde byla v Plzni Beseda (dnes je tam konzervatoř), přijel Edvard Beneš. Stáli jsme tam s mámou na chodníku. Všude byly davy lidí a já jsem na mámu stále volal – protože jsem neviděl. Nakonec nás pustili dopředu, abychom viděli, jak Beneš přijel. Mám z toho dne i fotku, jak Beneš stojí na náměstí v Plzni a hrají naši nebo americkou hymnu."
Jaroslav Zíma se narodil 17. února 1938 v Plzni rodičům Jaroslavu a Marii Zímovým. Vyrůstal společně se sestrou Jiřinou. Rodiče vedli děti k hudbě, a tak začal Jaroslav už v šesti letech hrát na housle, které později vyměnil za trubku. Ta se brzy stala i jeho profesí. Do školy nastoupil v době druhé světové války. V Plzni zažil nálety, osvobození americkou armádou i návštěvu prezidenta Edvarda Beneše na vojenské přehlídce. V 15 letech nastoupil na Vojenskou hudební školu v Liberci a pak povinně nastoupil k Vojenské hudbě v Domažlicích, kde si odsloužil i vojenskou službu. V 60. letech vystudoval konzervatoř a Akademii múzických umění. Po svatbě v roce 1961 nastoupil jako hráč na trubku do Divadla J. K. Tyla v Plzni. O rok později nastoupil do Městského symfonického orchestru Mariánské Lázně (později Západočeského symfonického orchestru), kde působil až do roku 1981. Souběžně pracoval v ZUŠ Mariánské Lázně a učil na konzervatoři v Plzni. V roce 1981 převzal vedení Dechového orchestru mladých a skupinu mažoretek, se kterými často vyjížděl v 80. letech na Západ. V roce 2023 aranžoval hudbu pro dechovku, skládal vlastní skladby a žil s manželkou v Mariánských Lázních.
Lýdie Baxová, Amelie Bervidová, Marie Černá, Daniela Losová, Kateřina Pitrová, Mária Surchabi
Paměť národa existuje díky vám.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
