Švec, který nikdy nepřestal zkoušet chodit
Stáhnout obrázek
Josef Závidčák se narodil v roce 1950 ve Valašském Meziříčí. Vyrůstal na malém hospodářství, kde rodina chovala hospodářská zvířata a obdělávala pole s pomocí koní. Ve věku deseti let prodělal dětskou obrnu. Následovala dlouhá léta léčby a rehabilitací v Janských Lázních, Bratislavě a dalších zařízeních. Operace na ortopedii ve Vsetíně, kde strávil zhruba rok, znamenala mírné zlepšení, ale osud mu dál kladl překážky – zlomená kyčel, utržená achilovka, později i zlomený kotník. Některé úrazy se hojily velmi špatně. Matka, která se starala o hospodářství prakticky sama, zemřela velmi mladá. Krátce po ní odešel i otec, kterého postihla mozková mrtvice. Josef zůstal sám a rodinné hospodářství se prodalo. V té době už se pohyboval mezi nemocnicemi a lázněmi, kam se opakovaně vracel. Vyučil se ševcem a tomuto řemeslu se věnoval přibližně patnáct let. Pracovní život mu ale komplikovaly zdravotní obtíže. K dlouhodobým následkům dětské obrny přibyla cukrovka, která zásadně zpomalovala hojení ran. Po zlomenině kyčle přestal být schopen chodit s berlemi, jak byl zvyklý, a posledních pět let se pohybuje na invalidním vozíku. V roce 2025 žil pamětník v Domově pro seniory ve Valašském Meziříčí.
