Nafotil jsem a rozmnožil samizdatové vydání Solženicynova Souostroví Gulag
Stáhnout obrázek
Ladislav Vyskočil se narodil 13. ledna roku 1958 ve Strakonicích. Rodiče se brzy rozvedli, nějaký čas žil s matkou, později s otcem. Otec byl v padesátých letech vězněný za šíření protistátních letáků, po návratu z vězení pracoval u různých stavebních podniků. Jeho zkušenosti a také osobní zážitky z okupace Československa v roce 1968 zásadně ovlivnily vztah syna Ladislava ke komunistickému režimu. Na základní škole odmítl členství v Pionýru, ve škole měl potíže kvůli nošení dlouhých vlasů a kvůli džínám. Roku 1973 se Ladislav Vyskočil začal učit ve Škodovce elektromontérem, z této pozice přešel na střední průmyslovou školu, obor sdělovací technika. Po ukončení studia pracoval u ČSD, následovaly dva roky základní vojenské služby. Během vojny se zúčastnil i cvičení v Sovětském svazu, v poušti Kyzylkum. Po vojně se vrátil k ČSD, poté pracoval v telekomunikacích. Prostřednictvím poslechu západní hudby, pražské Jazzové sekce a díky kamarádům se dostal k samizdatu, který začal množit a rozšiřovat. Poněvadž se zajímal o fotografování, nafotil a rozmnožil například tehdejší samizdatové vydání Solženicynova Souostroví Gulag i další zakázanou literaturu. Postupem času se seznámil s disidenty a s chartisty z Prahy i s lidmi z undergroundu. Vyskočil se podílel na výrobě časopisu Vokno, ofotografovával a šířil prohlášení Charty 77, INFOCH, pokračoval v aktivní činnosti okolo samizdatu. Od roku 1982 ho kvůli tomu začala sledovat Státní bezpečnost. Několikrát byl vyslýchán, zažil vyhrožování i fyzické napadení, příslušníci StB za ním docházeli i do zaměstnání, v roce 1988 byl 48 hodin ve vazbě ve věznici Bory. V létě roku 1989 se mu spolu s manželkou podařilo vycestovat do Anglie. Žena chtěla na Západě zůstat, nakonec se však oba vrátili do Československa. V listopadu 1989 patřil Ladislav Vyskočil k předním plzeňským aktivistům Občanského fóra, podílel se na ozvučování náměstí během listopadových demonstrací, jejich organizování a na šíření informací. Po osobním rozčarování z polistopadového vývoje se z veřejného života stáhl a stal se fotografem v plzeňském pivovaru. Byl oceněn jako účastník protikomunistického odboje.
