Pavel Vršecký

* 1942  

  • „To si vzpomenu vždycky, protože to byl roadster, anglické kolo, občas je vidět, když jsou z Anglie záběry, řídítka nahoru to mělo. Bylo to cestovní kolo, musel jsem z něj udělat závodní. Tehdy byly jen favority, ale byl problém je sehnat. Tak jsem kupoval součástky, řídítka, sedlo a to kolo jsem předělal, abych na tom mohl jezdit. To bylo dobré v tom směru, že jsem se na něm hodně naučil. Dokázal jsem k tomu najít vztah. Já si dokonce zašíval galusky. Ten vztah k tomu byl velký. Dodnes mi to zůstalo a myslím si, že to byl dobrý základ.“

  • „No, to bylo moje největší dilema. Protože jsem se nechal unést tím bytem. Taky jsem ho do dvou měsíců dostal, na Černém Mostě. Před ty kluky jsem předstoupil, Kocek, Doležal, Vačkář tam byli. Kocek byl třetí na mistrovství světa, Vačkář vicemistr světa. Já jsem byl průměrný cyklista, který jezdil všechny disciplíny, ale v ničem jsem nevynikal. Tak to bylo velké dilema. Já jsem miloval cyklistiku, od té doby jsem s nimi jezdil na kole všechny tréninky, až do roku 1980, do olympiády. Já to v té první fázi hrnul tím směrem, co mě učil pan Cihlář. Všeobecná zdatnost, kolektiv. Nechal jsem si od Doležala, Kocka i Vačkáře, se kterým jsem měl velké třenice, radit. Nebyl jsem typ, který by řekl, že něco bude tak a tak. Vždy jsem se nějak domluvil. Postupem času jsem se do toho dostával. Osobně si nepamatuju za celou kariéru, že by mě závodníci neposlechli nebo řekli, že jsem vůl.“

  • „Já si opravdu myslím, že jsem nebyl oblíbený u závodníků. Neměli mě rádi, protože jsem byl důsledný, tvrdý. Chtěl jsem od nich někdy víc, než bylo zdrávo. Ale postupem času, dneska, když je potkávám, tak jestli dvě procenta z nich mě dodneška nenávidí. Jinak se ke mně hlásí, vzpomínají. Tak myslím, že jsem měl štěstí, že jsem na kolektivu stavěl, a měl jsem štěstí, že jsem dokázal vždy vyhmátnout klíčové lidi, které jsem potřeboval pro sebe získat. Dokázali kolektiv usměrňovat a pomáhat mně v tom.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 01.03.2018

    (audio)
    délka: 04:24:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byl jsem tvrdý a závodníci mě neměli rádi

54544-photo.jpg (historic)
Pavel Vršecký
zdroj: autoři natáčení

Pavel Vršecký se narodil 2. února 1942 v Praze. Vyrůstal ve velmi skromných podmínkách, s rodiči žil v zahrádkářské kolonii na Žižkově. Jeho život změnilo, když byl v roce 1956 vybrán při velkém náboru mládeže do cyklistického oddílu. Vyučil se nástrojařem, pracoval jako autoklempíř, ale cyklistika se stala hlavní náplní jeho života. Závodil za oddíly Tesla Žižkov a Kovo. Věnoval se dráhové, silniční cyklistice i cyklokrosu. V roce 1975 se stal trenérem cyklokrosové reprezentace a zanedlouho přestoupil jako trenér do armádního sportovního oddílu cyklistiky Dukla Praha. Jeho svěřenci v následujících letech získali řadu mistrovských titulů a dosáhli i dalších úspěchů. Je označován za nejúspěšnějšího trenéra československé dráhové cyklistiky. Byl proslulý zejména tím, že byl na své svěřence velmi tvrdý a náročné tréninky absolvoval spolu s nimi. Cyklistiku neopustil ani v penzi, v roce 2016 začal trénovat mladé cyklisty v Příbrami.