Zdeněk Vlk

* 1933

  • „Protože bylo třeba zvyšovat výrobu a zrušit konkurenční boj čili soukromé zemědělství, vykořisťovatele, kulaky atd., tak začala ta nešťastná kolektivizace čili následné zabírání hospodářství a usedlostí a pro toho, kdo nesplnil, perzekuce. Manželka a její rodina měla to štěstí… děda byl invalida na nohu, špatně chodil a v té době byl soukromý zelinář. Pěstoval a prodával ovoce. K němu přišli jako k jednomu z prvních: ‚Václave, jako podnikatel půjdeš!‘ Tak se domlouvali a domlouvali a nakonec mu nabídli: ‚Máme tady zahradnictví, půjdeš dělat vedoucího zahradnictví.‘ On se chvíli bránil, nechtěl to udělat a nabídl to svému bratranci. Bratranec se tedy stal vedoucím zahradnictví jednotného zemědělského družstva (JZD) a dědovi nabídli místo účetního: ‚Pojď sem, ty umíš počítat, budeš dělat účetního.‘ To byl diktát.“

  • „To bylo nešťastné, protože jsme byli jako mladší v SSM [Svaz socialistické mládeže], plnili jsme funkce. Když jsme se dostávali na určité posty z profesního hlediska, mě třeba jmenovali vedoucím útvaru péče o základní prostředky, tak bylo podmínkou vysokoškolské vzdělání nebo středoškolské odborné vzdělání s nejméně desetiletou praxí. A ptali se: ‚Člen strany?‘ ‚Ne.‘ Já jsem byl ve VTS [vědeckotechnická společnost], tak to zatím na mně nikdo nechtěl. Když začali s kandidátstvím, řekl jsem: ‚Ne, nepůjdu. Mám to z prostého osobního důvodu, je to můj názor. Já nemám vědomosti a nejsem tak vyspělý, abych tam mohl být. Tečka.‘ ‚Když nemůžeš…‘ Podle toho zastavili postupy. Měl jsem pak i problémy se školou pro děti. Brali to tak, že nesouhlasím s učením VUML [Večerní univerzita marxismu-leninismu] nebo jak se to všechno jmenovalo. Vydrželi jsme to a přešlo to.“

  • „Já povídám: ‚Proč šel bratr k PTP?‘ A on mi řekl něco v tom smyslu, že to bylo spíš podle kvalifikace, co by mohli z kterého člověka dostat, ke které zbrani. Bratr byl vyučený zahradník a jako člověk byl dříč, tak šel do pracovních útvarů.“

  • „…ba naopak, protože to byli koňaři, tak při odchodu od nás nechali dědovi hříbátko, které se jmenovalo ‚Poběda‘. Za pobyt dali babičce asi dva balíky látky. Byla to červenobílá a modrobílá kostka, z toho se šily košile. Já jako kluk jsem dostal první balón, byl na volejbal, lehčí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 19.05.2019

    (audio)
    délka: 01:57:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Měli zůstat doma

Zdeněk Vlk, 2019
Zdeněk Vlk, 2019
zdroj: Post Bellum

Zdeněk Vlk se narodil 15. června 1933 v obci Chýšť u Pardubic. Dětství prožil v Zábědově u Nového Bydžova, kde chodil do obecné školy a kde zažil i konec druhé světové války. Vzpomíná na sovětské vojáky jízdního oddílu, kteří stanovali na zahradě u prarodičů. Otec se živil jako státní úředník a rodina se kvůli jeho zaměstnání často stěhovala. Po válce žili v Poděbradech, kde Zdeněk chodil do skautského oddílu. Absolvoval střední průmyslovou školu v Hradci Králové, kde poté začal pracovat v podniku Zásobování vodou a kanalizace (později Vodovody a kanalizace), ve kterém strávil 46 let svého života. V letech 1955–1957 sloužil na vojně u 2. leteckého stíhacího pluku. V roce 1956 zažil cvičení u maďarských hranic v době, kdy zde probíhalo protikomunistické povstání. Roku 1960 se oženil. Odmítl vstoupit do KSČ, což limitovalo jeho profesní kariéru. Během normalizačních prověrek nesouhlasil se sovětskou okupací. Angažoval se v oblasti civilní obrany a ve vědeckotechnické společnosti, jinak se soustředil spíš na rodinný život. Změnu režimu v roce 1989 přivítal a dodnes se zajímá o politickou situaci. V roce 2019 žil s manželkou v obci Lejšovka u Hradce Králové.