Doubravka Vejmelková

"Příběh, který se vzdáleně týkal mé rodiny, se stal v roce 1955. Manžel mé sestřenice měl tetu ve Vídni. Přijela na spartakiádu, všichni ji chtěli vidět a pozdravit se s ní. "Tetička se ale svěřila, že má legitimaci komunistické strany Rakouska. Začali být opatrní a domluvili se, že se vůbec nebudou před tetou o politice bavit. Bylo jim divné, že se jeden soused s tetičkou spřátelil, vozil ji po výletech a podobně. Když tetička odjela, zatkli jejího synovce, týden ho vyslýchali, doma udělali neskutečnou prohlídku, vyházeli nádobí ze skříňky, knížky, velké hledání něčeho. Zabavili nesmysly, například bibli, a nikdo nevěděl proč. Všechny rodiny, u kterých byla, vyslýchali. Až přišel jeden z účastníků exekuce, mimo jiné tam byl také předseda národního výboru Vítek. Ten jeden estébák, který s nimi byl, byl rodinný známý. Sestřenice se ho ptala, o co jde, když jí přišel vracet zabavené věci. Vždyť se o politice vůbec nebavili. Známý jí jen řekl: ,Zapomeňte, že máte tetičku ve Vídni.' Najednou věděli, že to souvisí s návštěvou tety. Manžel sestřenice se z výslechu vrátil jako naprosto zničený člověk, který se bál jít po ulici, že ho někdo sleduje. Doma mluvil šeptem, když zazvonil zvonek, zpanikařil. Psychicky ho výslechy úplně zdeptaly. V práci se jednou ozval, že kluci, kteří přišli jako vyučení, mají vyšší plat než on. Jeho vedoucí mu řekl, že kriminálník nemá na nějaký vyšší plat vůbec nárok, i když už je v letech a má dlouholetou praxi. Až po letech sestřenici jeden soused řekl, ať se na něj nezlobí, že prý k němu přišla ženská, kterou musel vydávat za příbuznou a která u nich instalovala odposlouchávací zařízení do místnosti, která sousedila s jejich bytem. Bylo to úsměvné, protože to byla ložnice, a opravdu nevím, co by se mohli v téhle místnosti dozvědět. Po letech jedna známá poslouchala Svobodnou Evropu. Hlásili tam jako agentku Františku Wichterlovou a to byla ta tetička z Vídně. Jako agentka tak byla nepoužitelná."