Jan Tomeš

„Spousta lidí věřilo, že chartisté jsou opravdu ti největší darebáci a Havel že je promiskuitní alkoholik a narkoman. A že si pečou doma děti v troubě, na induloně topinky a takové blbosti, legendy. A když jsem najednou přišel v šestnácti letech poprvé na ‚barák‘, bratra zrovna zavřeli, tak jsem zjistil, že to jsou tak skvělí lidé... To mě strašně zformovalo a zjistil jsem, že to je úplně jiný svět. Všude všichni nějak soutěžili, snažili se přetvařovat, jinak se mluvilo doma, jinak na veřejnosti a všichni na sebe byli hnusní – a tam jsem byl najednou na místě, na Robči, kam jsem pak jezdíval. Kde byl úplně jiný svět, jiní lidé, naprosto v pohodě. Tam mohl člověk naprosto otevřeně mluvit. Řekl jsem si, že sem patřím, tady je moje místo.“

„Byly finty – měl jsem přijít ostříhaný, nebo dostanu sníženou zámku z chování. Měl jsem rolák, bratr mi sesekal vlasy a ty dlouhé jsem si dal pod rolák. Dali jsme je nahoru a uchytili různým systémem nití a sponek. Vypadal jsem jako z filmu Bažanti, ti měli také podivné účesy, jen přes uši. A ona byla úplně celá nadšená: ‚No vidíš, Tomeši, když si dáš říci...‘ Myslela si, že triumfálně zvítězila. Jenomže druhý den už to bylo horší a třetí den už mě to přestalo bavit, tak jsem přišel zase s dlouhými vlasy a celá třída se bavila. A ona na to: ‚Ty jsi mě podvedl, Tomeši, takový podvod jsi na mě udělal...‘ Když jsem měl dlouhé vlasy, tak jsem zase dostal trojku z chování. To byly takové srandy.“