Josef Švajcr

* 1944

  • „Největším překvapením bylo asi po dvou nebo třech měsících, když přijeli vyšetřovatelé. Zavolali si ředitele, řekli mu, co vyšetřili, aby to oznámil zaměstnancům. Tak si nás zavolal, že vyšetřování je skončeno - byli to lesní dělníci z Tachova, vedl je nějaký poručík, který potom emigroval do zahraničí, trhavinu měli na pařezy. Tím to skončilo. Já jsem mu říkal: 'Pane Kolář, a to jste jim nic neřekl?' On mi odpověděl: 'Pepíku, oni se mě na nic neptali, oni oznámili, že vyšetřování je u konce a odjeli.' Takže žádné ruské komando - lesní dělníci z Tachova, ale všichni uměli dobře rusky, česky ani slovo.“

  • „Nahoře už řádili na vysílači zbylí členové jednotky, která tam přijela, rozstříleli, co se dalo. Co svítilo nebo se tomu hýbaly rafičky, tak to rozstříleli. Rozstříleli energetický přístavek, který vyhodili do vzduchu. Ten energetický přístavek čítal dva dieselagregáty a to kolo pro nepřetržitý provoz, to prostě zrušili. Chtěli zbourat stožár, jenomže dali bleskovici a kolem 'tritolnyje šášky'. Bleskovice, jak začala hořet, tak odmrštila ten tritol a poškodila jen nosnou nohu stožáru. Tu potom dělníci ze Škodovky vyřízli a vyměnili za jiný díl, aby se stožár nezřítil. A nám dali pět minut na to, abychom šli domů, nebo že nám ustřelí hlavy. Kdo nepůjde do pěti minut, tak že nás postřílí.“

  • „Tam byl vysílaný nejen Český rozhlas Plzeň, ale druhý vysílač sloužil v nočních hodinách k rušení zahraničního vysílání. Protože jsem byl znalý, tak mi ten vedoucí směny řekl: 'Hele, budeš tady dneska v noci, odvysíláš to a řekneš mi, jak to dopadlo.' Tady v rozhlase byl kontrolní bod, kde seděli nějací estébáci nebo fundovaní členové strany a kontrolovali rušičky, které byly na našem území, jedna z nich byla v těch Přešticích na to, aby se najelo na to vysílání. Já jsem měl noční, měl jsem v půl jedné zapnout vysílač a začít rušit. Z přijímače se ozvalo 'This is Voice of America, vítáme posluchače v Československu při vysílání Hlasu Ameriky.' Ten z toho kontrolního bodu na mě řval: 'Tak jedeme, soudruhu, jedeme!' a já jsem ten vysílač nemohl nahodit. Desetkrát jsem ho pouštěl a nemohl jsem. Podíval jsem se ven a oni, když si šli lehnout, tak mi uzemnili stožár, kdyby byla bouřka nebo něco, aby to šlo do země, aby to nešlo do vedení. A já jsem nemohl zapnout ten vysílač, aby byl v provozu. Když jsem to zjistil, odzemnil jsem stožár, najel jsem, říkal jsem: 'Už jedeme, už jedeme.' A tam prostě bylo to doladění, aby to lidi nemohli poslouchat, takže ta rušička, to bublání a do toho morseovka, která určovala, ze kterého vysílače to je. No a ten řval: 'Tak co? Tak co s tím bylo?' No a ráno mi říkal ten vedoucí směny: 'Tak co, jak bylo?' A já jsem říkal: 'Ježíš, můžu vám říct, že na mě řval.' - 'A hodně řval?' Já jsem říkal: 'Hodně.' - 'Tak to je dobrý, kdyby řval málo, tak je hajzl, ale ten, co řval hodně, tak ten nepodá nic.'“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň , 01.08.2018

    (audio)
    délka: 01:23:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Budu tady až do smrti

Josef Švajcr v roce 2018
Josef Švajcr v roce 2018
zdroj: ED Plzeň

Josef Švajcr se narodil 17. listopadu 1944 ve Vodokrtech. Krátce po jeho narození se rodina přestěhovala do Jesenice. Otec byl truhlář, matka v domácnosti. Po základní škole nastoupil na průmyslovou školu v Praze, povinné praxe vykonával v Přešticích, kde byl vysílač a také rušička. Na vojně byl v Klatovech. V roce 1964 po vojně nastoupil na vysílač Krašov. 25. srpna 1968 na vysílač zaútočilo komando ruské armády a zničilo ho. V srpnu 1969 měl problémy s vlajkou, kterou vyvěsil na půl žerdi. V roce 1972 (podle jiných zdrojů až v roce 1979) se přetrhlo jedno z kotevních lan a zřítila se část stožáru vysílače. V současnosti je Josef Švajcr v důchodu.