Věra Štemproková

* 1934

  • „Vybudovali letiště, kasárna a hangáry. A vím, že měli za lesem letadla zamaskovaný v bunkrech. Na ty se soustřeďovali, na letadla vůbec, na německý letadla se soustřeďovali angličtí letci. To byla malá letadla, létali hodně nízko. Letadla měla na trupu bílou hvězdu, a protože létala hodně nízko, tak se jim říkalo hloubkaři. Lítali nízko, i přes náš dům, a jednou jsem viděla, jak letělo letadlo opravdu hodně nízko. A viděla jsem hlavu pilota a zamávala jsem mu.“

  • „To byli Židé. A byl to obchod s potravinami. V Klecanech bylo víc obchodů. A my jsme chodili k Felixovým. Tam to bylo dobrý. Jenomže když přišli Němci, tak Židy odvedli do koncentráku. Obchod převzala Němka. A když odešli Němci, tak obchod převzal její bývalý učedník.“

  • „Do Německa jsme jezdili dost často, i na otočku. Oni tam měli levný, tenkrát už silonový záclony. A košile. Těm košilím jsme říkali dederonky. Tak pro ty jsme jezdili. Na hranicích byla kontrola, museli jsme podepisovat nebo vyplňovat celní prohlášení. Co vezeme a za kolik peněz. No ale všechno se dalo. Měli jsme štěstí. Celníci aspoň na náš autobus byli hodný. Někdy se taky prohlíželo, a když lidé vezli něco navíc, třeba peněz, tak jim to vzali. Ale mně nikdy nic nevzali. Hodně se jezdilo pro boty. A pak když jsme jeli domů z Německa. Na hranicích potom, už na našich. Tam bylo českých bot starých. Ty lidi se přezuli a ty starý tam nechali. A domů jeli v těch nových.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Klecany, 19.03.2025

    (audio)
    délka: 54:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Klecany, 21.03.2025

    (audio)
    délka: 18:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mávala jsem hloubkařům

Dobová fotografie Věry Štemprokové
Dobová fotografie Věry Štemprokové
zdroj: Archiv pamětníka

Věra Štemproková se narodila 21. ledna 1934 v Klecanech. Matka Marie Fialová byla celý život v domácnosti, otec Josef Fiala se živil jako automechanik. Její dědeček Karel Smolík bojoval v první světové válce a mezi lety 1933–1942 byl starostou Klecan. Pamětnice začala do školy chodit v roce 1940, o čtyři roky později školu obsadili Němci. V té době si chodila pro úkoly na místní faru. Po absolvování měšťanské školy nastoupila do prvního zaměstnání u Státních statků. Celý život pak vykonávala kancelářské práce, posledních třicet let pracovala ve Výzkumném ústavu přístrojů jaderné techniky. V roce 1955 se provdala za skauta Oldřicha Štemproka, v šedesátých letech se krátce zapojila do skautského hnutí, s mužem organizovali skautské tábory. Nikdy nevstoupila do Komunistické strany Československa (KSČ), její děti nebyly v Pionýru ani v Socialistickém svazu mládeže (SSM). Po roce 1989 se její rodina ve skautském hnutí opět angažovala. V roce 2025 žila v Klecanech.