Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Staněk (* 1944)

• narodil se 20. června 1944 v Mladé Boleslavi

• otec František Staněk starší vedl od roku 1938 drogistický obchod U Dobré rady

• 9. května 1945 prodejnu vybombardovalo sovětské letectvo

• obchod jim po roce 1948 znárodnili

• v roce 1963 byl znárodněn i dům, ve kterém rodina žila

• v srpnu roku 1968 fotografoval v Mladé Boleslavi okupaci Československa

• v roce 1991 znovuobnovil rodinnou tradici a otevřel obchod s původním názvem U Dobré rady

• v roce 2021 žil v Mladé Boleslavi

Dopoledne 9. května 1945 se v obyvatelích Mladé Boleslavi probouzela euforie z konce druhé světové války. Slunný den vytáhl mnoho lidí z jejich domovů do ulic, kde na ně však čekala tragická sprcha sovětských bomb. Ve městě žil se svými rodiči také tehdy bezmála roční František Staněk, syn známého boleslavského drogisty. Jeho otec se ten osudný den vydal na cestu do Prahy a ve svém obchodě zanechal pouze asistenta Jana Šturmu.

Přímý zásah pumou Rudé armády, považovanou tehdy mylně a v době komunismu účelově za německou, dostal právě i obchod U Dobré rady v Železné ulici. Jan Šturma přežil a otec Františka Staňka se po návratu do rozbombardované Mladé Boleslavi nenechal tragédií zlomit a zakrátko se mu podařilo obchod znovu postavit na nohy. Další rána osudu na sebe nenechala dlouho čekat. Své věrné zákazníky musel po roce 1948 obsluhovat ve znárodněném obchodě už jen jako řadový zaměstnanec.

Drogista byl vlastně i tak trochu doktor

František Staněk se narodil v mladoboleslavské nemocnici 20. června 1944. S rodinou žil do roku 1957 v dnešní čtvrti Severní město, zvané také místními Habeš. Jeho otec se narodil v roce 1910 ve Staré Hlíně u Třeboně a jako mladý se vyučil drogistou. Jeho životní rozhodnutí nastoupit v patnácti letech do učení k magistrovi Hajnému, který byl kromě drogisty i lékárníkem, vyústilo v jeho budoucí působení v Mladé Boleslavi.

„V té době se v drogerii prodávaly i lékárenské prostředky. Drogista byl vlastně i tak trochu doktor,“ upozorňuje František Staněk mladší.

Po vyučení přes krátké štace v Náchodě, Chocni nebo Praze zakotvil pamětníkův otec v roce 1938 v drogerii pana Černíka na Starém městě v Mladé Boleslavi, kde začal pracovat jako asistent. Tam poznal svou budoucí manželku Miladu, matku Františka Staňka. Po absolvování praxe se mu tak naskytla příležitost, se „udělat pro sebe“.

„Nebylo to tak jednoduché. Rozhodnout o tom musel nejprve jeho zaměstnavatel, v té době pan Černík, a následně grémium drogistů, které zasedalo v Turnově. Grémium po přezkoušení jeho znalostí pak dalo dobrozdání, jestli je schopen obchod provozovat. Nakonec musel ještě dostat svolení od všech drogistů v Mladé Boleslavi, neboť jak se říká ‚každá blecha kouše‘ a nějakou část klientely jim to bralo,“ vzpomíná František Staněk.

Svůj nový provoz otevíral 15. března 1939 v Železné ulici, přímo naproti obchodu pana Černíka. Shodou náhod se tak stalo přesně v den anexe Československa vojsky nacistického Německa a o den později, kdy byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Svému obchodu dal František Staněk starší název U Dobré rady a ten je na vývěsním štítu dodnes. Během druhé světové války stačil bohatě na uživení celé rodiny a zaměstnával i jeho ženu Miladu, která se jako absolventka obchodní akademie starala o účetnictví.

Lidé mávali zkázonosným bombardérům

Drogerie však neměla dlouhého trvání. Sovětská armáda provedla 9. května 1945 kolem desáté hodiny dopoledne na Mladou Boleslav, kudy ustupovalo německé vojsko, nálet a obchod tak zcela zničila. V tento osudný den, kdy ve městě zemřelo na 148 civilních obyvatel, byl v obchodě pouze tehdejší asistent Jan Šturma. Po vyhlášení poplachu se okamžitě odebral do krytu, kde nálet přečkal.

Obyvatelstvo Mladé Boleslavi tehdy prožívalo první poválečný den a mnoho lidí se procházelo v ulicích. Letícím bombardérům  nejprve lidé mávali. Nikdo netušil, že letouny osvobozenecké Rudé armády shodí  na město bomby. Mnoho lidí tento skutek v prvních chvílích přičítalo letadlům německých vzdušných sil luftwaffe, což pozdější komunistická propaganda náležitě využila.

Celý blok domů v Železné ulici i s tehdejším hejtmanstvím musel být následně zbourán. Až po letech a po důkladném bádání došel historik Michal Plavec k závěru, že pumy padaly opravdu ze sovětských letadel.

Oba muži, František Staněk starší a Jan Šturma se ještě pokusili přebrat vše, co se z vybombardovaného obchodu dalo použít. Součástí provozu byla tehdy také parfumerie. Pamětník líčí zprostředkované vzpomínky na tento osudný den, kdy v rozvalinách domů v Mladé Boleslavi našlo smrt tak velké množství obyvatel. Z vybombardovaného drogistického obchodu v Železné ulici se nad tragickou spouští linula paradoxně příjemná vůně.

Otec pamětníka po spatření zkázy řekl pouze – Hlavně že žijeme. „Při sepisování škod pro náhrady přišli i za otcem, který vše škrtl a odmítl je s tím, že nic nechce. Byl to prý dar republice,“ upozorňuje František Staněk.

S pomocí truhláře pana Koloce se mu však záhy podařilo vybavit nové prostory, které získal opět v Mladé Boleslavi na Starém městě naproti hotelu Věnec. Obchod postavil znovu na nohy a pro svou oblíbenost neměl brzy o zákazníky nouzi.

Nejdřív nám sebrali obchod, pak i dům

Do života rodiny však vstoupil rok 1948 a znárodňování. Obchod připadl národnímu podniku Chemodroga a František Staněk starší se ve svém bývalém obchodě stal pouhým prodavačem. S touto ranou osudu se musel vyrovnat opět s dávkou zarputilosti. Nic jiného mu nezbývalo, musel uživit rodinu a cítil zodpovědnost ke svým věrným zákazníkům. Ti si ho opět našli a on i přes všechny zákazy dál míchal své oblíbené a účinné masti nebo mycí prostředky.

„Otec provozoval drogerii dál. Jelikož byl známá figurka, měl své zákazníky, vyráběl různé přípravky i po znárodnění obchodu, ve kterém zůstal už jen jako zaměstnanec,“ podotýká pamětník.

V roce 1963 znárodnil komunistický režim rodině  i celý dům. Pamětník po roce 1989 o restituci nežádal a dům od státu odkoupil, neboť prohlásil, že se nebude dohadovat s úřady.

Otec Františka Staňka prodával rovněž fotopotřeby. Součástí drogerie byla laboratoř na vyvolávání negativů. Takto široký záběr prodeje držel do počátku šedesátých let, kdy se začalo zaměření podobných obchodů měnit a například s tovární výrobou mycích prostředků ubývala drogistům ruční práce.

Drogistou se vyučil i pamětník František Staněk mladší. Rodiče se ho snažili dostat ke studiu na gymnáziu, ale z kádrových důvodů se mohl pouze vyučit. I když sám podotýká, že ho to stejně táhlo více do učení a na gymnáziu by zřejmě nebyl rád.

Donutili mě vytáhnout film z fotoaparátu

František Staněk byl kromě drogisty a fotografického laboranta  fotografem. V roce 1968 mu bylo dvacet čtyři let a 21. srpna tohoto roku byl právě doma v Mladé Boleslavi. Proto v den invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa sáhl po fotoaparátu a vyšel do ulic.

„Když jsem najednou slyšel, že se na ulici děje něco divného, a že rachotí pásy tanků, vzal jsem si raději lacinou, ale dobře fotografující Smenu,“ vysvětluje výběr tohoto sovětského fotoaparátu František Staněk.

Fotografií by měl více nebýt některých aktivních soudruhů. Paradoxně neměl problém během dokumentování s vojáky Sovětské armády, kteří podle něj nebyli tak ostražití, jako s některými Čechy. Ti ho donutili na ulici vytáhnout film z fotoaparátu, a tak ho znehodnotit. Přesto se mu podařilo některé negativy ihned schovat. Fotky z nich však tehdy nevyvolal. Až po dlouhých letech nalezl svitek nazvaný „Návštěva“ a došlo mu, o co se vlastně jedná. Pečlivě schované nevyvolané negativy se neodvážil během normalizace vytáhnout a vyvolat. Soudruzi věděli, že je fotograf a nalezené fotografie by mu mohly nadělat značné problémy.

Uvedené negativy nakonec zpracoval a v roce 2008 je vystavil v galerii V Podloubí na boleslavském Starém Městě v rámci výstavy Okupace 1968.

Po zaměstnaneckém poměru v drogerii v Kosmonosích se Františku Staňkovi mladšímu v roce 1991 podařilo obnovit původní název U Dobré rady a začít opět provozovat rodinnou tradici v podobě vlastního obchodu. Specializoval se na prodej fotografických potřeb založením podniku Foto-kino U Dobré rady. V roce 2006 převzal firmu syn František Staněk nejmladší.