Josef Sokol

* 1936

  • „Byl tady na náměstí, byla spousta lidí při tom, dole na Občanském fóru jsme museli držet službu, protože aby tam lidi nevnikli, no a potom, až tam přišli všichni z Občanského fóra, tak jsme to zamkli a Havel tam přišel, no tak jsme se bavili, bavili, no a já jsem to zase nevydržel, tak jak říkali naši při té robotě, že bych se večera nedožil. Já jsem to nevydržel, Havel vykládal dobře, jak bylo v Americe, jo, a bylo to dobrý, fajn. A teď říkal: ‚No představte si, i Paul Newman měl plácačku OF, jo, na klopě. No to si vůbec, to si vůbec naši lidi nezaslouží, jo.‘ No já už jsem se ozval. Já jsem říkal: ‚Pane,‘ já nevím, jestli už byl prezident tehdy, to nevím, ale jak jsem ho oslovil, já říkám: ‚Pane, to teda jste asi neměl říkat, protože tady je v naší republice dneska možná polovina lidí, možná dvě třetiny lidí, kteří si to zaslouží.‘“

  • „No ale já jsem byl s něma asi za minutu nebo za dvě hotový, protože já jsem jim řekl, že nebudu ve společnosti, která vraždí nevinné lidi, a navíc jsem říkal: ‚Jsem věřící a řekl mně váš kolega nejvyšší, který vystudoval v Rusku, mně říkal: Josefe, a víš ty vůbec, že ty, že jsi věřící, že jsi nepřítel pracujícího lidu? Já mu říkám: Tak soudruhu Zavřele, to jsem teda opravdu nevěděl toto, to jsem se dozvěděl až od tebe.‘“

  • „Maminka vyprávěla, že, jak jsem už začal, že chodila bosky. Celou zimu chodila bosky, a jenom když šli do kostela, tak u branky, která vedla už na silnici, tak tam řekla jako nevlastní matka mamince: ‚Fano, obuj se.‘ Tak se obula a říkala, že to byl tak nádhernej pocit, tak teplo že bylo. A pak, když šli z kostela, tak zase, jak prošli brankou do zahrady: ‚Fano, vyzuj se.‘ Tak se zase vyzula a tak chodila prostě bosky. A celou tu zimu jí to vadilo, ale zajímavě. Když jsem se ptal, proč anebo jak jí to vadilo, tak říkala: ‚No protože děcka, co měly botky, tak se krásně klouzaly a jelo jim to, a mně to nejelo.‘“

  • „Já jsem měl jednu obrovskou výhodu, že jak maminka, tak tatínek byli, ne že by měli nějaké školy, tatínek měl průmyslovku, kterou si dělal, až už já jsem byl na světě nebo až jsem byl kluk, si dělal. Ale maminka neměla žádnou nějakou, mimo základní školy. Ale žila tři roky u tety ve Vídni a hodně se tam naučila a hodně tam viděla. Čili oba dva měli velice správné názory a já jsem s nima žil. A my jsme o tom diskutovali. A když přišli strýci za tatínkem, jo, tak já jsem poslouchal.“

  • „No a tam jsme opravdu žili jak skauti. To bylo bezvadné. Ta louka pod tím, až k tomu potoku, tak ta nám sloužila na různé střílení z luku a já nevím, co všechno jsme dělali. A sportovali jsme hlavně teda, no. A lovili bobříky, tam na to to bylo dobré. No a tak akorát, co si vzpomínám, tak bylo pro nás strašně takové těžké, že oni nás v noci vzbudili, několikrát to udělali. Udělali nám poplach. Že nám vykradli špajzku, jo, zloději, a my jsme jich museli hledat. Baterky, jo, a v noci. Tak skupina šla tam, skupina šla tam, skupina šla tam...“

  • „Občanské fórum organizovalo a zajišťovalo mítinky takové, takové besedy s občany. Protože tam chodili, chodili k nám lidé z venkova, z měst tady v okrese a chtěli, aby tam někdo od nás přijel, že lidi neví vlastně, co se děje, že by to chtěli vysvětlit. No takže potom pan Pavliščík, jako nás šéf, mě určil, že budu jezdit ještě s jedním pánem. No a bylo to velice zajímavé pro mě, protože to bývaly sály dvě stě tři sta lidí, že, v takových tych větších městech, jak jsou Klobouky třeba nebo Slavičín.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 25.03.2019

    (audio)
    délka: 01:37:13
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Zlín, 29.11.2019

    (audio)
    délka: 02:11:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nelhat, neuhýbat a stát si pevně za svým

Josef Sokol na vojně na přelomu let 1957 - 1958
Josef Sokol na vojně na přelomu let 1957 - 1958
zdroj: Archiv pamětníka

Josef Sokol se narodil 3. prosince 1936 ve Hvozdné u Zlína. Jeho otec, křestním jménem rovněž Josef, působil během druhé světové války jako partyzánská spojka, osobně se setkal i s vůdcem partyzánské brigády Jana Žižky Dajanem Bajanovičem Murzinem. Na sklonku války byl vězněn v Kounicových kolejích v Brně. Josef Sokol byl odmala veden k ideálům pravdy a humanity, vzpomíná, že už ve čtrnácti letech přečetl Čapkovy Hovory s TGM. Nastupující komunismus vnímala rodina jako zlo. Josef Sokol vystudoval Střední průmyslovou školu v tehdejším Gottwaldově (dnes Zlín) a nastoupil do podniku Průmyslové stavby, kde pracoval 53 let. V letech komunistického režimu své názory neskrýval, následkem čehož prý nikdy nesměl působit ve vedoucí funkci. Z doby sovětské okupace roku 1968 si vybavuje především strach o svou nejmladší dceru. Během sametové revoluce v roce 1989 se stal členem stávkového výboru a vstoupil i do Občanského fóra. Následně se stal členem Občanské demokratické strany (ODS). V duchu svých ideálů vychoval tři dcery. Roku 1997 odešel Josef Sokol do důchodu.