Stanislav Šmatlák

* 1950

  • „Není to tak dávno, vlak projel zátaras a skončil na nástupišti. Můj názor je, že buď strojvedoucí zaspal, neubrzdil, nebo selhaly brzdy mašině. Bylo to taky v televizi, viděl jsem to rozmlácené. A bylo štěstí, že to nikoho nezabilo, protože kusy od zarážedla byly rozházeny po celém nádraží. Ale velkou srážku, že by se tam vlaky čelně srazily, nepamatuju. Ani jsem neslyšel, že by někdo o něčem povídal. Vzato kolem a kolem, Masarykovo nádraží bylo klidné.“

  • „Spodina, ta se vždy usazovala na nádraží. To byl jejich živel. Spousta lidí to musí potvrdit. Když policajti někoho hledali, tak ho na nádraží určitě našli. Když ne na jednom, tak na druhém. Nic jiného tenkrát nebylo. Když se o někom řeklo, že ho někdo zná z nádraží, týkalo se to i mě. Já tam žil, bydlel, pracoval. Já nebyl ten bezdomovec, který tam přespával. Ale spousta lidí mě za něj měla, než mě poznali.“

  • „Na nádraží není ani jeden signalista. Všechno dělá počítač. Změnilo se moc. Na nádraží není ani jeden posunovač. Dělá to technika. Respektive, na nádraží přijede vlak, zůstane stát, strojvedoucí přejde zezadu na předek a vlak je připraven k odjezdu. Dříve přijel vlak a museli ho vytáhnout, aby mašina vyjela. To bylo pracný. Dnes reléovka lidem usnadnila práci. Reléové zařízení, abych byl přesný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 07.10.2016

    (audio)
    délka: 01:12:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Místa paměti
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Mým bydlištěm se stalo Masarykovo nádraží, ale bezdomovec nejsem

Stanislav Šmatlák, 2016
Stanislav Šmatlák, 2016
zdroj: autoři natáčení

Stanislav Šmatlák se narodil 19. května 1950 v Písku. Vyučil se kuchařem a číšníkem. Živil se pomocnými dělnickými pracemi. V druhé polovině šedesátých let se přestěhoval do Prahy a pracoval na stavbě metra. Od začátku sedmdesátých let byl zaměstnán u Českých drah, kde vystřídal několik profesí. Dostal služební byt na Masarykově nádraží v Praze, které zná z doby, kdy bývalo rušným místem.