Lenka Šepsová

* 1955  

  • „V roce osmdesát sedm nebo šest jsme se seznámili tady v Novém Boru, už jsme bydleli tady na Rumburských hrdinech, a dole pod námi bydlel pán, který se jmenoval Miloslav Vašina. Byl to farář Církve československé evangelické, ale nesměl farářovat, protože podepsal Chartu 77. On mohl, oni s ním různě vymetali, on dělal od lomu v Polevsku přes všechno možný. A dělal potom v nemocnici takzvaného zřízence, to je ten člověk, kterej třeba vozí lidi na operační sály, z operačních sálů, na vyšetření a podobně. A tam mohl aspoň teda předávat nějaký ty svoje myšlenky. To, co v něm bylo nádherně lidskýho, tak aspoň teda tam předal. Jeho manželka Kateřina byla učitelka a taky nesměla učit, protože nepodepsala, že bude učit děti v duchu prostě marxismu-leninismu a podobně. A on k nám jednou přišel se zeptat, jestli by pro Kateřinu nebylo místo ve Výzkumným ústavu užitkovýho skla, kde bylo místo v knihovně. Manžel slíbil, že se poptá, a tak jsme se seznámili. Pamatuju si, že přišel a takhle pod paží měl knihy a já jsem koukala, co to je. To byl zakázaný ruský spisovatel Solženicyn, který napsal Souostroví Gulag.“

  • „Já jsem tady s Mílou Vašinou a ještě s dalšíma založila Občanský fórum a denně jsme byli na náměstí. To si pamatuju, že nám tam potom přistavili takovej valník, abysme byli jako nahoře. Pak se to postupem času snad nějak ozvučovalo, na začátku to bylo samozřejmě bez zvuku. Pamatuju si, jak ten první nebo druhej den ještě stáli policajti u kostela. Já jsem vždycky tvrdila mužovi, že tam byli i psi, on říkal, že si to nepmatuje. Byli tam policajti v uniformách a samozřejmě tam byli mezi nimi i tajný, který byli jenom v normálním civilním oděvu, ale poslouchali, co si lidi říkaj. Takže my jsme tady s ostatníma v podstatě založili Občanský fórum a byli jsme hrozně aktivní.“

  • „Já si pamatuju, jak jsem se jednadvacátého srpna probudila a můj tatínek seděl v kuchyni a kouřil svoje oblíbené cigarety – nevím, jestli to byly astry nebo něco – a měl slzy v očích. Měli jsme puštěný rádio, tenkrát se tomu taky říkalo rozhlas po drátě, to byla taková bedýnka a bylo to rozvedený po každým domě po drátě. Bylo tam možné naladit jen jednu stanici, jiná stejně nebyla. Takže poslouchal a tam se ozývalo, že nás obsadili Rusové. Viděla jsem snad poprvé, kdy můj tatínek měl v očích slzy a plakal. Šly jsme hned ven, telefony nebyly, šly jsme ven já s maminkou k samoobsluze a tam už byla spousta lidí a říkali, co se všechno děje, že se střílí a že nebudou potraviny a podobně. U nás nikdo nebyl v komunistický straně, my jsme to vnímali strašně, zejména můj tatínek, mí rodiče a mí příbuzní. Neuměla jsem si představit, že by se někdy něco takovýho mohlo stát.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nový Bor, 21.11.2019

    (audio)
    délka: 01:50:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V každém dni je něco, z čeho se můžeme těšit

Lenka Šepsová jako studentka medicíny
Lenka Šepsová jako studentka medicíny
zdroj: archiv pamětníka

Lenka Šepsová se narodila 20. září 1955 v Hlinsku na Vysočině, vyrůstala v blízké obci Srní. Po šťastném dětství těžce prožívala okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Před podáním přihlášky na lékařskou fakultu jí hrozila zhoršená známka z chování za údajně náboženský výkres. Po absolvování medicíny odešla do Nového Boru, kde založila rodinu a působila jako pediatrička. Přátelila se s Miloslavem Vašinou, který byl signatářem Charty 77, a v létě roku 1989 podepsala výzvu Několik vět. Během sametové revoluce spoluzakládala Občanské fórum v Novém Boru a organizovala tamní demonstrace. V prvních svobodných volbách v roce 1990 byla zvolena poslankyní České národní rady.