Otakar Seidl

* 1947  

  • „Když jsem vyrůstal v Prysku, právě v té vesnici tady nedaleko, tak tam se hodně lidí přistěhovalo, z Mělníka i z Moravy, přistěhovali se sem. Někdo tady zůstal a už tady s námi bydleli v té vesnici, ale byli taky vykukové, kteří sem přišli, vyrabovali baráky po Němcích a zase odešli, to se tady taky stávalo.“

  • „No tak proč jsem vstoupil do KSČ… To jsem vstoupil v roce asi 1980, jak jsem právě přišel ke sboru, tak asi po dvou letech jsem vstoupil do KSČ. Protože se mě nadřízení ptali, samozřejmě, všichni ti ostatní kolegové byli taky ve straně, no tak proč bych nešel taky, že jo.“

  • „No já jsem byl v té době na vojně. Takže už jsem byl jako mazák, už jsme měli končit vojenskou službu, ale tím, že sem přišla sovětská vojska, tak nám tu vojnu prodloužili asi o tři měsíce. Vůbec jsme o tom nevěděli, ani ti naši nadřízení, ti velitelé, vůbec nevěděli, že sem vtrhla sovětská armáda s těmi dalšími armádami. No byli z toho všichni pryč, člověk nevěděl, co si má myslet, najednou... Teď jsme viděli v televizi, jak v Praze ta sovětská letadla přistávají, a se mnou tam byl i kluk z Prahy a ten brečel, ten normálně brečel, ten byl z toho... Protože měl rodiče v Praze, a teď když se to vidělo, jak se sem ti ruští vojáci valí zase s tanky, se vším, tak ten úplně brečel. Já sloužil v Třeboni, to je zase dole, a sem ty vojska vtrhly, ale pak jim trvalo několik dní, než se dostaly až tam dolů, do jižních Čech. Oni hned neobsadili celé území, to trvalo postupem den, dva, než se dostali tam dolů do jižních Čech. Takže my jsme, co jsme mohli dělat, tak velitel vždycky říkal: ‚Heleďte, kluci, v noci půjdete a budete obracet dopravní značky jinak, šipky, aby ti sovětští vojáci byli zmatení a nevěděli.‘ Protože oni nevěděli, kde jsou vlastně, tak jsme chodili po nocích a otáčeli jsme značky obráceně, abychom je trošku zmátli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nový Bor, 22.12.2020

    (audio)
    délka: 01:10:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni kamarádi šli k bezpečnosti, tak jsem to šel taky zkusit

Otakar Seidl se narodil 11. května 1947 v Novém Boru, maminka pocházela ze Slovenska, tatínek z Moravy. Rodina bydlela v obci Prysk. Na sever Čech přišla rodina za prací ve sklárnách. Otec vzpomínal, jak v únoru 1945 pozoroval z Varnsdorfu bombardování asi šedesát kilometrů vzdálených Drážďan. Otakar Seidl absolvoval dvoutřídku v Prysku a ve Varnsdorfu se vyučil strojním zámečníkem. Deset let pracoval v TOS v České Kamenici. V roce 1966 nastoupil na vojnu do Třeboně, kde zažil invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. O plánované invazi nevěděli ani jejich velitelé. V noci chodili otáčet značky, aby znemožnili cizím vojákům orientaci. V roce 1976 vstoupil ke Sboru národní bezpečnosti (SNB), nejprve jako hlídková služba a později jako úsekář. Přilákal ho vyšší plat a možnost získání bytu, což se také po dvou letech stalo a rodina se mohla přestěhovat do Nového Boru. V roce 1980 vstoupil na naléhání svých šéfů a kolegů do KSČ, problém s tím, jak říká, neměl. Vzpomíná na pražské herce, kteří měli v okolí víkendové chalupy, například Vlasta Chramostová, Jaroslav Satoranský nebo Vlastimil Brodský, a které hlídala Státní bezpečnost. Několikrát se ho ke spolupráci s StB snažili přesvědčit, ale pokaždé odmítl. U SNB pracoval až do roku 1989, kdy přešel k nově transformované policii. Zde pracoval až do roku 2005, kdy odešel do důchodu. Má čtyři děti a žije v Novém Boru.