František Sehnal

* 1941

  • „Pan Smrkovský byl tuším předseda nár. shromáždění. Tatínek mu to tam všechno rozepsal a odepsal naším rodičům. To už bylo po devětašedésátém. Když [jsme se snažili], abychom dosáhli vyrovnání a odškodnění, tak jsem, protože jsem byl mladej, zajel do Prahy. Orientační schopnosti u mě byly, tak jsem zajel na min. spravedlnosti na Pankrác. Rezort, číslo dveří a to, to , to... Ale řekli mi, že situace se změnila a včilka je to na mrtvém bodě.“

  • „Soudruzi, to jsem tady před vámi ještě neřekl, když rodiče zavřeli, tak u nás měl dvě místnosti Místní národní výbor, druhé bylo Zdravotní středisko a třetí JZD Paršovice. Měli takový honosný název JZD Mír Paršovice. Takže s likvidovanýma Sehnalama získali [majetek] pro své účely. Ale za těch 50 let už to nestačilo a dostávali peníze, příspěvky, tak si zbudovali svoje budovy. Ale na tehdejší dobu, pro začátek všechno bylo u Sehnalů.“

  • „A přijeli ti soudruzi z Olomouce, kriminálka. Přijely tři tatraplány přímo, to je tam u cesty, přijeli na cestu a říkali: Odveďte koně do stáje. Jedete s náma. Jste zatčen. A tím to bylo. Jste zatčen. A tak začala ta hrůza. “

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 15.10.2019

    (audio)
    délka: 02:02:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nešlo to zvrátit – přišlo to jako počasí

František Sehnal, 15 let
František Sehnal, 15 let
zdroj: archiv pamětníka

František Sehnal se narodil v Paršovicích 24. října 1941 rodičům Františku a Zdence, rozené Andršové. S dvěma staršími sestrami vyrůstal na gruntu, který rod Sehnalových rozmnožoval už od tereziánské doby a v čase po druhé světové válce čítal 31 hektarů. V době vrcholící kolektivizace byl na podzim roku 1955 otec pro neplnění dodávek zatčen. V lednu 1956 jako spolumajitelka hospodářství skončila ve vazbě i Františkova maminka. Od olomouckého soudu odešli s několikaletými tresty odnětí svobody (otec pět let, matka dva a půl roku) a ztrátou veškerého majetku a také zákazem pobytu v hranickém okrese po dobu deseti let. Po celou dobu vazby rodičů až do odsouzení pobývali tehdy čtrnáctiletý František a sedmnáctiletá sestra Marie v rodném domě a museli se starat o veškerý dobytek sami. Na přání otce z Paršovic neodešli, ačkoliv jim byla později ustanovena za poručnici jejich babička z matčiny strany žijící v nedalekém Ústí, ke které se mohli uchýlit. Po skončení měšťanské školy byl František poslán do učení do Ostravy. Ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda se vyučil zámečníkem. Sestra se z nařízení paršovického tajemníka strany ocitla v lázních Teplice jako pomocná síla v kuchyni lázeňského domu. Rodina žila rozděleně i poté, co se rodiče vrátili ze slovenských pracovně nápravných táborů - maminka strávila nakonec dva roky v Želiezovcích a otec na stavbě cementárny v Senici u Banské Bystrice. Sešli se znovu až poté, co rodičům vypršel trest vyhnanství. Mezitím na gruntu Sehnalových úřadoval Místní národní výbor, zřídilo se zde Zdravotní středisko a také kanceláře JZD Mír Paršovice. Vlivem špatné údržby došlo k takovému zchátrání objektu, že musela být jedna z budov ještě před rokem 1989 stržena. František po návratu z vojny založil rodinu a vychoval dva syny. Žil v nedalekém Rouském a v podniku Elektro-Praga v Miloticích pracoval jako seřizovač až do doby, kdy v restituci nabyl zpět rodinný majetek. Společně se synem, který vystudoval zemědělskou školu, začali znovu hospodařit. V současnosti již předal starost o grunt synovi, který tak pokračuje v násilně přerušené tradici rodiny Sehnalových.