Jan Schejbal

„Vymýšleli jsme nejrůznější skopičiny. Pamatuji si, že jsem měl domluveno, že film Hoří, má panenko, který se vlastně opatrně už pouštěl po Formanově úspěchu s Amadeem do distribuce, takže se hrál, takže se vlastně… Pokud jsme ho chtěli odehrát, tak jsem si pro něj musel starou škodovečkou stovkou zajet do Veselí nad Moravou, kde ho hrál Jirka Králíků ve filmovým klubu. Přivezl jsem ho v noci do Vysokýho Mýta, odpoledne přinýst do kina, tam nasadit do promítačky, uvést film, odpromítat, počkat si, až pan promítač přetočí kotouč zpátky, nasadit ho opět do své Škody 100 a odvézt do Velkého Meziříčí, kde ho promítali druhý den. Takže takhle se nám vlastně podařilo polopartyzánsky zpestřovat program filmového klubu. A už jsem měl domluveno a věděl jsem, že třeba v Bratislavě není až zas tak velký problém přijít s flaškou do Slovenského filmového ústavu, nebo to byla vlastně pobočka Československého filmového ústavu. Tam dát vrátnýmu flašku a odvézt si kopii filmu, který byl pro české země zapovězený. Takže jsem uvažoval o tom, že si přivezu některé Němcovy filmy, některé Schormovy filmy, které se u nás nesměly promítat, a bylo to domluveno tak, že, zkrátka a dobře, sednu ráno na autobus Hradec Králové – Bratislava, přijedu do Bratislavy, tam to s kamarády absolvuju, tohleto kolečko, odpoledne sednu na týž autobus, přijedu do Mejta, odpromítáme film a druhý den absolvuju totéž kolečko stejným způsobem.“

„Když jsem tam nastoupil, tak vlastně v prosinci vypukla známá polská krize. Jaruzelski vyhlásil výjimečný stav a my jsme kreslili mapy kudy vlastně ty tanky na Polsko pojedou. Spali jsme v kanadách, v podstatě jsme čekali, kdy nám někdo pískne bojový poplach, nažene nás do tanků a že na bratry do Polska pojedeme. To se Vám pak v hlavě odehrává taková bitva myšlenek – co proboha budu dělat, až budu nucený mířit nějakou zbraní proti těm bezbranným lidem. A tam to šlo opravdu docela na dřeň, tam jsem si myslím zadělal na ty žaludeční vředy, který jsem si z vojny přinesl.“