"Byl jsem zápasník, kterému bylo příjemné se se soupeřem spojovat, to je taková věc, která dnes už skoro není možná. Do spojení už dnes moc nikdo nejde, protože to je riskantní a protože tam může zůstat v tom – soupeř získává body. Takže to mně bylo blízké. Já když jsem trénoval s Víťou Máchou, o kterém už jsem dneska mluvil, s olympijským vítězem, my jsme spolu trénovali hrozně moc, tak ten mi vždycky říkal: ,Prosím tě, nemačkej mě. Ty máš strašnou sílu.´ Protože on se nechtěl spojovat. On měl ten svůj styl úplně někde jinde. Ale to byl trénink, takže to bylo úplně jinak."
"Setkal jsem se s dopingem, ne přímo, tedy myslím, že bych ho užíval, naštěstí. Ale v té době byl doping státem řízený. Zápas je sport, který, jak jsem vždycky tvrdil, není pro doping úplně vhodný z jednoho prostého důvodu, a to že tam jsou váhový kategorie, kdy závodníci musí redukovat hmotnost. A když jim vyskočila váha, tak to zase museli sundávat. Takže pro zápas to úplně si myslím nebyl vhodný. Na druhou stranu, když jsem končil v reprezentaci, tak nás nechali nastoupit a řekli nám, že je to v podstatě povinnost se zařadit. Ono se nemluvilo úplně o dopingu, ale o podpůrných věcech a jak to dělají ve světě a v okolních státech. Že musíme taky, kdo chce reprezentovat, musí taky. Já jsem v té době končil, mě už se to netýkalo a byl jsem za to hrozně rád. Pak jsem se s tím setkal už jako trenér, kdy byl na mě vznesený požadavek, že by chtěl ten závodník se do toho zařadit. Já jsem to tenkrát vyřešil placebo efektem a jsem na to dodneška pyšný, že jsme přivezli čtyři medaile ze světových soutěží bez dopingu."
"Já jsem jako aktivní sportovec zažil éru, nebo jsem byl ve stejné době jako náš olympijský vítěz Vítězslav Mácha, který byl špička a je dodneška špička toho našeho sportu. Já jsem se sedm let vezl za ním, furt jsem byl druhý. Tím pádem jsem neodjížděl na světové soutěže, ani na mistrovství Evropy nebo olympiádu. Jak jsem to nesl? Těžce. Na druhou stranu jsme byli s Víťou Máchou soupeři i kamarádi, pak i kolegové. Já jsem si to potom vynahradil jako trenér."
Václav Scheiner se narodil 10. května 1955 v Plzni. Od mládí se věnoval řecko-římskému zápasu. Vojenskou službu absolvoval u roty Federálního ministerstva vnitra pod TJ Rudá hvězda. Namísto práce elektromontéra se stal profesionálním sportovcem a svého času druhým nejlepším zápasníkem řecko-římského zápasu. Třikrát se stal mistrem Československa. Aby se mohl stát trenérem, doplnil si vzdělání a vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze a absolvoval rigorózní řízení zakončené udělením doktorského titulu PaedDr. V roce 2025 žil v Mníšku pod Brdy, stále částečně vykonával trenérskou činnost, ve volných chvílích se věnoval cestování a vysokohorské turistice.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
