Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Stanislava Rezlerová (* 1930)

• narozena 21. ledna 1930 v Radostovicích na Vysočině

• dědeček po první světové válce otevřel obchod se smíšeným zbožím

• do obchodu docházel spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj

• živnost v období německé okupace zanikla

• v lednu 2020 pamětnice oslavila devadesáté narozeniny

Radostovice, původně kamenická ves na Vysočině nedaleko Lipnice nad Sázavou, kde uprostřed návsi stál hostinec Puflerových a hned ve vedlejším domě krámek se smíšeným zbožím provozovaný Janem Žáčkem. Vesnice na první pohled stejná jako tisíce jiných, kdyby se tu nezapsal svými příhodami bohémského způsobu bytí spisovatel a tulák Zdeněk Matěj Kuděj (1881–1955), pijan a kumpán Jaroslava Haška a malíře Jaroslava Panušky. Českomoravská vrchovina se stala dočasným přístřeším pro jeho neukotvený život. Pro svůj půvab si oblíbil zejména okolí Lipnice, které skrz naskrz „prorajzoval“ a odkud pochází vyprávění a příhody zaznamenané v knihách Safijánská zima, Mariánská huť nebo Zlý dědek z Vysočiny. Dodnes si tuhle postavičku v klobouku, navlečenou do onucí a v ruce třímající hůl vybavuje zbylá hrstka žijících pamětníků. Patří k nim i Stanislava Rezlerová, vnučka radostovického maloobchodníka.

Chodil k nám v jednom kuse bez peněz

Stanislava Rezlerová, rozená Žáčková, se narodila 21. ledna 1930 v domě svých prarodičů Žáčkových v Radostovicích. V té samé chalupě zřídil její dědeček po první světové válce krámek. Nad vchod vyvěsil dřevěnou ceduli s nápisem „Obchod smíšeného zboží Jan Žáček“. Pro obchodní záměry svoji chalupu přestavěl a uzpůsobil k prodeji. Byl to rodák z nedaleké Bystré, bývalý kameník a ryze praktický člověk, který všechno předem řádně promyslel a propočítal.

V domě na protější straně, který patřil továrníkovi a mecenáši Jaroslavu Kolářovi, našel svůj dočasný azyl zmiňovaný Zdeněk Matěj Kuděj. Často tak zavítal právě do krámku k Žáčkovým, na což si dodnes dobře pamatuje i Stanislava Rezlerová: „K nám do obchodu chodil Kuděj v jednom kuse bez peněz. Protože to byl ale pan spisovatel, nechávala mu to babička na dluh. To jsem jednou takhle seděla na pultíku, když zrovna přišel, a spustil na mě: ‚Ty tam bydlíš, na tom pultě?! Koukej odtamtud jít tou prdelí… teď abych si na ten pult pokládal housky!‘ Babička mu odpověděla: ‚Pane spisovateli, podívejte, vždyť ta maličká má kalhotky a je čistě oblečená. A kdybyste viděl, jak je její maminka čistotná, furt jen pere a uklízí.‘ Stejně mi ale řekl, ať to tady nedělám a z pultu honem slezu.“

Občas mi pan spisovatel dával šesták

„Zlý dědek z krabatiny“, jak sebe Kuděj nazýval, obýval v Radostovicích podkroví chalupy, kam za ním jako donáškový poslíček přicházela malá Stanislava. Od Kuděje ale nikdy neodcházela s prázdnou. „Dole bydleli nájemníci a nahoře v podkroví to bylo celé pana spisovatele. Po straně domu mu nechali postavit dřevěné schodiště s odpočívadlem a přístřeškem. Tam měl postavený kýbl na čůrání a pak to vyléval ven na zahradu. Sama jsem ten načůraný kýbl viděla, protože jsem mu někdy nosila housky a on mi za to dal i nějaký šesták. Dovnitř jsem ale nikdy nešla, to mi babička výslovně zakazovala, že tam musí mít pan spisovatel strašný nepořádek.“

Vzpomínky na Zdeňka Matěje Kuděje častokrát vycházejí ze stejného prostředí – z hospodských lokálů, a to nevyjímaje ten Puflerových v Radostovicích, kde často společensky znavený Kuděj vysedával a podřimoval. „Babička tam chodívala dědovi se džbánem pro pivo. Kuděje, který tam popíjel na dluh, tam samo sebou potkávala a povídala mu: ‚Pane spisovateli, vy tady sedíte a jste mi dlužen!‘ na což Kuděj odvětil: ‚Paní Žáčková, nezlobte se, ale já vám to přinesu. Vždyť víte, že jsem vám nezůstal nic dlužen. Upomeňte mě, až se potkáme na houbách.‘“

Nosil onuce, hůl a potkávali se na houbách

Babička pamětnice byla na rozdíl od dědečka rozdílné povahy, tedy žena se zájmem o literaturu. Převážně se starala o domácnost, ale občas za svého muže zaskočila za pult v obchodě. Ze všeho nejraději však houbařila a v lese se potkávala s Kudějem, který měl houbaření taktéž v oblibě. „Když měla babička chvilku, děda jí dovolil, aby si šla na houby. Kuděj byl vášnivý houbař, nosil onuce a hůl a na houbách se potkávali. Měli na sebe navzájem vztek, protože babička vysbírala jeho rajony a Kuděj zase ty její. ‚Pane spisovateli, jste mi dlužen těch padesát korun,‘ spustila první babička. ‚Babo, vy mě tak štvete! Já vám nejsem nic dlužen!‘ reagoval Kuděj. Babička se pak vrátila domů a všechno povyprávěla dědečkovi, který ji odbyl: ‚No jo, ty máš furt pana spisovatele, a jakýpak pan spisovatel?! Ty bys byla obchodnice, to bychom přišli na buben za dva měsíce.‘

Kuděj pak ale přinesl víc, než bylo padesát korun, a babičce se omluvil. ‚Paní Žáčková, nezlobte se na mě, že jsem na vás byl minule takový. Já vás mám rád. Vy chodíte po knihovnách vypůjčovat si knihy a to moc lidí nedělá,‘“ vypráví Stanislava Rezlerová, která si po válce přála studovat obchodní školu. Obchod se smíšeným zbožím ale za německé okupace nepřečkal a živnost jejího dědečka byla ještě před rokem 1945 ukončena. Stanislava se vyučila švadlenou a po válce pracovala v Praze, později se provdala a se svým mužem se vrátili na Vysočinu.

Svými eskapádami se stal spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj proslulý široko daleko. Po válce pak chvíli přebýval v podkroví domu majitele dolnoměstské pily, ale ani tady se trvale neusadil. Přesunul se ještě do Polné a poslední zastávkou se mu stala Litomyšl, kde dožil a kde má i svůj hrob. Kudějovým krokům a životnímu dílu se ve svých publikacích a rozhlasových vysíláních podrobně věnuje Miloš Doležal.