László Regéczy-Nagy

* 1925  

  • „A tehdy jsem se musel definitivně rozhodnout, jestli se vrátím domů… A víte, co řekl Luther před soudem? Zde stojím, nemohu jinak, suďte mě. Moji protestantští předci se ve mně ozvali. Už na hranicích se mi estébáci vysmáli… Chudák moje manželka, byla v osmém měsíci. Ale byl jsem s ní dohodnutý. I ona do toho šla.“

  • „A tak když jsem se dostal na anglické velvyslanectví, napůl jsem se vrátil domů. Byl to velice zajímavý způsob života. Pracovní dobu jsem trávil v západní demokracii, potom jsem se vracel domů do Rákosiho diktatury proletariátu. Každý den tohle pendlování.“

  • „Můj otec byl gynekolog. Ale když jsem jako větší chlapec viděl, co obnáší gynekologie, řekl jsem si, že tohle ne. Raději jsem se stal vojákem. Válka samotná – jmenovali nás důstojníky a hned nás poslali na výcvik do Německa. A pokračovalo to takhle – můj útvar byl v jednom německém táboře v blízkosti holandské hranice. A přicházeli Angličané, byla slyšet střelba stále blíž a blíž. Já a několik dalších mladých důstojníků jsme se pokusili dostat až do Dánska. A chybělo málo, aby se nám to podařilo!“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Budapešť, Maďarsko, 03.07.2019

    (audio)
    délka: 01:58:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vzpomněl jsem si na Luthera a vrátil se do komunistické diktatury čelit vězení

László Regéczy-Nagy po roce 1956
László Regéczy-Nagy po roce 1956
zdroj: pamětník

Jakožto čerstvý důstojník maďarské armády se zúčastnil bojů na samém sklonku druhé světové války. V roce 1945 padl do britského zajetí. Kvůli zajetí západními spojenci musel po nástupu komunistů k moci armádu opustit. Živil se poté jako pastevec, skladník a řidič náklaďáku. Když v roce 1949 britské velvyslanectví v Budapešti vyhlásilo konkurz na řidiče, přihlásil se a místo získal. Díky tomu působil jako spojka mezi povstalci a Západem během maďarské vzpoury proti komunistické diktatuře v říjnu 1956. Povstání krvavě potlačila sovětská armáda vedená generálem Koněvem. László riskoval život, když společně s přítelem, pozdějším maďarským prezidentem Árpádem Gönczem, propašoval na Západ poslední prohlášení revolučního předsedy vlády Imreho Nagye, který byl v roce 1958 popraven. Podobně dostal na Západ také spisy Istvána Bibóa, ministra revoluční vlády a politologa, s nímž byl v roce 1957 odsouzen. Rozsudek zněl na 15 let nepodmíněně, na svobodu se dostal po šesti letech díky intervenci generálního tajemníka OSN U Thanta. Po propuštění v roce 1963 pracoval jako pomocný dělník a později jako překladatel. V roce 1988 založil Výbor pro historickou spravedlnost, organizaci, která sdružuje oběti perzekucí v komunistickém období, podobně jako u nás Konfederace politických vězňů. Žije v Budapešti v domku s krásným výhledem. Ven už takřka nechodí, stará se o něj jeho rodina, která na něj za komunismu šest let čekala.