Jitka Rakovcová

* 1947

  • „Už měli všechno připraveno. Nálože v kostele čekaly na odstřel. Stálo tam hasičské auto připravené postříkat prach po demolici. Bylo tam takové zvláštní ticho. Lidé ztichli. Ozvala se rána a kostel šel k zemi. Sutiny, co zbyly, odváželi za Lesní divadlo. Zavezli je po levé straně. Dnes už jsou zarostlé trávou.“

  • „Když jsme vyšli z fabriky, na mostu už jezdily tanky. Seděli na nich chlapci. Špinaví byli. Měli košile a podle stojáčků na krku to asi byli Rusové. Jeli a asi ani nevěděli kam. Dostali to nařízeno, a tak jeli. Na silnicích byly od pásů úplně vytrhané kostky. Lidé, kteří byli z vesnic, už nemohli jít domů po silnici, museli po polích. Zrovna jsem tou dobou čekala první dceru, byla jsem v jiném stavu.“

  • „V zimě kolem čtvrté hodiny ráno šli vždy dva na hlídku. Jeli na lyžích v bílých kombinézách. Měli s sebou psa, vlčáka. Šli na hlásku vzdálenou pár kilometrů za Nýrskem. Takové krásné vzpomínky to jsou. Moc jim to slušelo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Plzni, 17.07.2020

    (audio)
    délka: 01:19:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Děvče z pohraničí

Jitka Rakovcová v roce 2020
Jitka Rakovcová v roce 2020
zdroj: Vladimír Vítek

Jitka Rakovcová se narodila roku 1947 v Nýrsku v pošumavském pohraničí Antonínu a Barboře Terzlovým. Bydlela s rodiči v domku po odsunutých Němcích vedle kasáren Pohraniční stráže. Od roku 1956 chodila do základní školy v Komenského ulici. Byla aktivní členkou Pionýru. Po škole nastoupila jako dělnice do výroby brýlí v podniku Okula. Ve volném čase vedla kroužek mladých požárníků. Čistila s dětmi dno nýrské přehrady před napuštěním. Rozvíjela vztahy s mladými pohraničníky. Pohraničníka Stanislava Hladíka si v roce 1967 vzala za manžela. Postupně se jim narodily dcery Jitka, Martina a Stanislava. Zažila okupaci Nýrska sovětskou armádou v srpnu 1968. 26. ledna 1973 se stala svědkem demolice barokního kostela Čtrnácti svatých pomocníků na náměstí v Nýrsku. V roce 1981 jí při tesařských pracích na opravě hráze nýrské přehrady zahynul manžel. Z ekonomických důvodů v témže roce nastoupila jako ošetřovatelka do ústavu pro postižené děti v Bystřici nad Úhlavou. V devadesátých letech zažila změny v oboru sociální péče. Podruhé se vdala v roce 1992 za Karla Rakovce. Pro špatný zdravotní stav se musela v roce 1999 vrátit do výroby brýlí v Okule. Po čtyřech letech odešla do důchodu. Brigádně pracovala jako průvodkyně v nýrském muzeu. Ochotnicky hrála divadlo. V době natáčení (2020) spokojeně žila ve svém domě, studovala univerzitu třetího věku a věnovala se vnoučatům.