Zdeněk Rafaj

* 1960

  • „Člověk chtěl být nějak platný, nějak přínosný, takže to bylo tak, že člověk šel třeba na ulici a tam někdo řekl: ‚Támhle mají nějaký letáky, běžte tam a vezměte si je!‘ A potom byla samozřejmě ta centra na vysokých školách, tam to frčelo, tam člověk ochotně dostal materiály, jaké zrovna v ten okamžik byly, a mohl to vytáhnout někam domů a tam vlastně seznamovat lidi s tím, co se děje. Protože, co si budeme povídat, ta informovanost v těch prvních dnech byla, jaká byla, to znamená buď žádná, nebo dezinformace. Lidi se báli, nechtěli si dělat problémy, takže třeba v Humpolci to myslím začalo nějakým způsobem až ve středu dvaadvacátého listopadu. Na Tyršáku se sešlo šedesát lidí a pan Vošický tam k nim promluvil. Do té doby to bylo hodně opatrné. Právě v tu středu už jsme měli ty materiály. My jsme založili Občanské fórum na Střední zemědělské škole hodně brzo a už ve čtvrtek jsme přišli s nějakým prohlášením, jehož obsah si nepamatuji, ale vím, že je to nějak zaznamenané a uložené. Takže v menších městech se to rozjíždělo pomaleji.“

  • „Protože to byl útvar, který byl na Západním okruhu, tak jsem se domů dostal jenom jednou na dovolenou, víckrát ne. Spoustu času jsme strávili na cvičeních. Tehdy to byl ‚Štít‘ nebo ‚Družba‘. Pořád prostě někde venku, pořád dlouhé přesuny, poměrně nebezpečí. Za ten rok, co jsem tam byl, tak u toho útvaru přišli o život tři moji spolužáci nebo kolegové-absolventi. Za jakých okolností? Jeden při dopravní nehodě, přimáčklo ho auto. Jeden dobrovolně, že to neunesl, nebo jestli měl doma nějaké problémy, to nevím – oběsil se. A jeden při nočních střelbách na Šumavě. To byla situace, kdy jsou dvě pojezdové dráhy, na každé dráze jede obrněný transportér, vepředu jsou červené cíle, na které se pálí, pálí se za krátkých zastávek. Tady se stalo, že jedno to vozidlo se dostalo před to druhé a střelec v tom zadním si spletl zadní koncové světlo transportéru s cílem a prošel ten pancíř. Tam zůstal jeden můj spolužák z Českých Budějovic, tehdy už ženatý, měl děti.“

  • „Já jsem v té době nebyl ani v pionýru, ale myslím v sedmé třídě mě tam přesvědčili, a to proto, že ten vedoucí – tehdy neexistovala jiná struktura, kde jak být – byl skaut. Skaut byl prostě zrušen, ale on svým založením a životem byl prostě skaut a založil oddíl Stopaři, který byl skautský. Sice pod nějakou hlavičkou nutnou, ale tam mě přesvědčili, protože, jak jsem řekl, k přírodě jsem inklinoval. My jsme si užívali volnosti podle svého a nebyli jsme svázaní nějakou direkcí. Samozřejmě se stalo, že bylo nějaké shromáždění jednou za rok, kde jsme na sebe museli vzít ty košile a šátky a jít to tam odstatovat, ale potom hurá s tím dolů a zpátky do lesa.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 19.06.2019

    (audio)
    délka: 01:34:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dva kilometry odsud je svět, kam bych chtěl a nemůžu

Zdeněk Rafaj
Zdeněk Rafaj
zdroj: Archiv pamětníka

Zdeněk Rafaj se narodil 10. června 1960 v Pelhřimově. Vystudoval zootechnický obor na českobudějovické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Vždy tíhl k přírodě, skautskému životu a turistice, tyto své zájmy rozvíjel i jako instruktor turistiky a pobytů v přírodě. S přáteli prochodil Šumavu, organizoval folkové festivaly i kulturně-turistické akce. Pořádal husitsky stylizovaný cyklovíkend na Kozím hrádku, který skončil konfrontací s VB. Po roční vojenské službě pracoval u krajského plemenářského podniku v Pelhřimově, od roku 1987 vyučoval na Střední zemědělské škole v Humpolci. Během listopadu 1989 se účastnil demonstrací, vozil materiály a informace z Prahy do Humpolce. Na Střední zemědělské škole v Humpolci spoluzaložil místní Občanské fórum. Po změně režimu úspěšně podnikal. Na podzim 2018 vstoupil do komunální politiky a stal se starostou Lipnice nad Sázavou.